Pohled Elary

Se Sloane jsme se vracely do kuchyně a vzaly jsme to zkratkou přes náměstí.

„Tentokrát žádné podvádění!“ zavolala jsem na Sloane.

„Ale no tak, Ero!“ křikla přes rameno. „Obě víme, že mě hravě porazíš, když nepoužiju své vlčí schopnosti.“

Uchechtla jsem se, protože jsem věděla, že má pravdu.

Sloanini rodiče byli sice jen vysoce postavení válečníci, ale všichni věděli, že její otec pocházel z hodnosti Delta. Svého titulu se vzdal, když se rozhodl změnit smečku, aby mohl být se Sloaninou matkou.

Sledovala jsem, jak Sloane popadla kliku, rozrazila dveře a vběhla dovnitř. Měla jen dvouvteřinový náskok.

Otevřela jsem dveře a uviděla Sloane, jak peláší chodbou, než zmizela za rohem.

Teď už jsem neměla šanci ji chytit.

Zpomalila jsem do klidnějšího běhu a míjela otcovu pracovnu. Věděla jsem, že pracovna Alfy Corvina sousedí s tou jeho, a nechtěla jsem rušit žádnou neohlášenou schůzku. Snažila jsem se kolem nich projít rychle, ale co nejtišeji.

Když jsem míjela třetí dveře, ztuhla jsem na místě. Do nosu mě udeřila ta nejopojnější vůně jablečného koláče s drobenkou.

Cillian.

Musí být tam uvnitř!

Váhala jsem a dřív, než jsem si to stačila promyslet, stála jsem před pracovnou Alfy Cilliana.

Těžce jsem polkla, když jsem zevnitř zaslechla jeho hlas a hlas nějaké neznámé ženy.

Zaplavila mě žárlivost a majetnictví a vzedmula se ve mně touha vtrhnout dovnitř.

Pevně jsem stiskla kliku a přitiskla ucho ke dveřím, abych si poslechla jejich rozhovor.

„Kam jsi včera v noci šel?“ zavrčela ta žena. „Nechal jsi mě tam úplně samotnou s těmi podvraťáky!“

Z toho ječivého ženského hlasu se mi naježily všechny chlupy na zádech. Ještě jsem jí ani neviděla do tváře, a už jsem jí ji chtěla trochu „přerovnat“.

„Měl jsem naléhavý případ,“ řekl Cil.

„Jaký naléhavý případ?“ vyštěkla, vstala a přešla blíž k němu, přičemž její boty hlučně klapaly o tvrdou, studenou podlahu.

„Něco se nečekaně objevilo,“ odtušil Cil chladně. „A musel jsem to vyřešit.“

„Tím, že mě necháš samotnou na parketu?“ utrhla se na něj. „Mohl jsi mě vzít s sebou!“

Cil byl na parketu? Proč jsem ho tam neviděla?

„Seraphino,“ vyštěkl Cil. „Jsem budoucí Alfa této smečky. Musím se v první řadě starat o své lidi. Pokud se ti to nelíbí, klidně můžeš odejít a vrátit se ke své smečce. Nikdo ti v cestě nestojí!“

„Odejít?“ zalapala po dechu nevěřícně. „V tomhle počasí? To si snad děláš legraci! Mám lepší nápady než teď odcházet. Co kdybychom se uvelebili u krbu? Klidně poručím těm ubohým omegám, aby nám připravily něco dobrého k jídlu!“

V pracovně najednou nastalo ticho a moje zvědavost mě přemohla.

Stiskla jsem kliku a začala dveře otvírat, ale vtom mě za ruku popadla obrovská dlaň a dveře přibouchla.

Můj pohled bleskově střelil k vetřelci a oči se mi rozšířily, když jsem uviděla svého otce.

Vypadal rozzlobeně a zklamaně.

„Co to děláš?“ zeptal se a jeho modré oči byly hněvem téměř šedé.

„Není to tak, jak to vypadá,“ pokusila jsem se o obhajobu.

„Není to tak, jak to vypadá?“ zavrčel otec. „Chystala ses vstoupit do pracovny mladého Alfy Cilliana bez jeho svolení, Elaro!“

„Kdo je tam s ním?“ zeptala jsem se a snažila se změnit téma. Potřebovala jsem vědět, kdo je ta druhá žena.

„Do toho ti nic není,“ odsekl.

„Je to moje věc,“ namítla jsem.

„Pokud to musíš vědět,“ ušklíbl se otec, „je to jeho budoucí Luna.“

Luna?

Jeho budoucí Luna?

Cillian má družku.

Několikrát jsem zamrkala, neschopná pobrat to, co právě řekl.

Slyšela jsem správně?

Rozuměla jsem mu dobře?

Cillian má družku?

Ale jak? Na zátyrku neměl žádné znamení. Lhal mi?

Můj pohled se stočil zpět k otci. Měla jsem otázky a potřebovala jsem odpovědi.

„Kdo je to?“ zeptala jsem se a cítila, jak se mi do očí derou slzy.

„Potkal ji na Primal Crucible,“ řekl. „Je pro něj dokonalou partií. Včera v noci sněžilo, což naznačuje, že jeho vlk je se svou volbou spokojený.“

Srdce se mi sevřelo a po tvářích mi začaly stékat slzy.

Cillian mě včera v noci připravil o nevinnost a teď si tu věc ve své pracovně bere za Lunu.

Otec mi zvedl bradu a svraštil obočí.

„Vím, že jsi pro mladého Alfu Cilliana vždycky měla slabost,“ řekl něžně. „Ale je načase se těch citů vzdát a najít si vlastního druha.“

Kdyby tak věděl, že Cillian je můj druh.

Rozplakala jsem se a otec si mě přitáhl na hruď.

„Uklidni se, Elaro,“ zamumlal. „Není to tak zlé. Brzy najdeš druhou polovinu své duše; on pro tebe bude ten pravý. Budeš šťastná a na Alfu Cilliana si už ani nevzpomeneš.“

To mě rozvzlykalo ještě víc.

Kdyby tak to, co říkal, byla pravda.

Otec mě vzal do své silné náruče, odnesl mě zpět k autu a odvezl mě domů.

Nežili jsme daleko od sídla smečky, ale naše chalupa stála přímo na okraji lesa.

Otec ji navrhl a postavil, když se mnou matka otěhotněla. Bylo to krásné dvoupatrové stavení uprostřed čtyř obrovských stromů s velkou zahradou.

Otec mi říkal, že jednou bude ta chalupa moje.

Většina spárovaných dvojic si stavěla vlastní domovy pro výchovu potomstva, zatímco většina vlků bez družky stále žila v sídle smečky.

Otec zastavil auto, zvedl mě a vynesl do patra. Posadil mě na postel a přetáhl přes mě deku.

Jeho oči byly něžné a plné lásky, ale nemohla jsem si nevšimnout lítosti, která se za nimi skrývala.

Bylo mu mě líto.

Viděl ve mně slabocha a možná i zklamání.

Otec tiše opustil pokoj, naposledy se na mě podíval a zavřel za sebou dveře.

Netrvalo dlouho a matka zaklepala a vykoukla dovnitř.

„Elaro,“ řekla s téměř hysterickým tónem v hlase a vešla do pokoje. „To je mi tak líto, holčičko. Takhle ses to neměla dozvědět.“

Postel se vedle mě najednou prohnula a já věděla, že se na ni posadila.

Nasála jsem její jemnou květinovou vůni a srdce mě v hrudi bolestivě píchlo.

Matka natáhla ruku a něžně mě pohladila po mých čokoládově hnědých vlasech.

Dělala to takhle mnohokrát, když mi bylo smutno.

Najednou se sklonila, políbila mě na temeno hlavy a pak tiše vstala, aby odešla z pokoje.

„Všechno bude v pořádku,“ zašeptala mi, než zavřela dveře.

Kdyby tak moje matka věděla, že je to naposledy, co mě vidí, než začnu novou kapitolu svého života.

****