*Elie*

Vzduch v archivu působil hustší, než by měl, jako by se samy stěny snažily zatajit dech. Částečky prachu se vznášely v tenkých pruzích světla dopadajících z úzkých oken vysoko nad námi a měnily uzavřenou místnost v jakousi podivnou hrobku.

Dlaně mě stále brněly v místech, kde se mi do kůže vypálila runa, a srdce se mi neuklidnilo od chvíle, kdy mi skrze tu vzpomínku zašeptal Selenin hlas a