*Elie*

V pokoji na koleji bylo příliš ticho.

Nebylo to ticho, které přináší klid, ale takové, které se usadí těžce v hrudi a způsobí, že každá myšlenka zní hlasitěji, než by měla. Seděla jsem schoulená na okraji Kaelovy postele, kolena přitažená k hrudi, a zírala na své zápěstí, kde kdysi pálil slabý přízrak runy.

Už tam nebyla – fyzicky ne – ale pořád jsem ji cítila. Jako by poznamenala víc než j