Kael

Z hřebene byl stále cítit pach krve.

Nebyla čerstvá ani ostrá, ale její přízrak ulpíval v půdě i ve vzduchu a připomínal nám, co nás stojí to, že tu jsme. Vada ležela zabalená v plášti, tvář měla bledou, ale dech klidnější než včera.

Zhara byla polovinu noci vzhůru a nutila ji pít léčivý odvar, zatímco já a Jaxon jsme se střídali v hlídkách kolem tábora. Teď už z ohně zbyl jen kouř a popel a