Elie

Oheň dohořel na uhlíky, které měkce a slabě planuly, jako by svět místo dýchání jen šeptal.

Venku vítr vyl v korunách stromů a opíral se do stěn chaty, jako by zkoušel pevnost noci. Uvnitř bylo ticho. Ten druh ticha, který působil živě.

Kael mě objímal kolem ramen, palcem mi po kůži opisoval líné kroužky, pomalé a uklidňující. Každý dotek skrze mě vysílal drobné vlnky tepla. Jeho tělo bylo ho