Každá holka sní o svém maturitním plesu a já nebyla výjimkou. S kamarádkami jsme se chystaly vyrazit na nákup šatů, ale moji rodiče nedokázali pochopit, jak důležitý pro mě ten ples je. Věřili, že bych se měla zdržet všeho, co by mohlo ovlivnit mou image a vrhnout negativní světlo na jméno naší rodiny.

Být dcerou bety očividně znamenalo mít zábavu na vodítku. Já jsem samozřejmě využila každé příležitosti, abych si život užila a žila ho naplno. Máma říkala, že jí připomínám ji samotnou předtím, než našla svého druha, a měla tendenci mi dopřávat trochu volnosti, ale táta byl hrozný puntičkář, co se týče pravidel. Moje máma, Valerie, měřila 168 cm, měla vypracovanou postavu a světle hnědé vlasy dlouhé po hrudník. Byla bojovnicí v naší smečce a už od mých pěti let mě učila bojovat. Můj táta, Gideon, měřil přes dva metry, měl postavu fotbalisty, která by uzvedla auto, tetování od hlavy až k patě a uhlazené černé vlasy. Nikdy mě nešetřil a byl zklamaný, že nejsem kluk, ale to mu nezabránilo v tom, aby mě tak vychovával. Účastnila jsem se všech soutěží jako kluci, ale zatím se mi nepodařilo nad ním zvítězit. Myslel si, že jsem stejně dobrá jako on a že bych měla po jeho odchodu do důchodu převzít pozici bety – tedy pokud se srovnám a nebudu mu způsobovat další vrásky na čele. Se smíchem jsem vzpomínala na všechna ta kázání, která mi za ta léta udělil. „Který druh by chtěl holku, co vymetá večírky a nebere pravidla vážně, natož který alfa by tě chtěl za svou betu?“ Smála jsem se tomu, protože jsem vyrůstala s budoucím alfou, Declanem.

Byl to můj nejlepší kamarád a občas jsme se políbili, ale své panenství jsem si šetřila pro svého druha. Declan byl dvoumetrový kus svalů, měl krátké černé vlasy a kmenové tetování od hrudi k rameni, kolem krku a paže a přes celá záda. Byl to ztělesněný sex s pronikavýma, jasně modrýma očima. Jeho povaha odpovídala jeho vzhledu rebela, ale pro mě měl vždycky slabost. Věděla jsem, že jsem mu vždycky padla do oka. Měřím 170 cm, mám štíhlou a vypracovanou postavu, vlnité tmavé vlasy po pás a smaragdově zelené oči, takže pozornost kluků budím docela často. Většina z nich si však myslela, že získají pozici bety, takže je mívám ve zvyku ignorovat.

„Dělej, Ario!“ zakřičela moje nejlepší kamarádka Sasha. Byla krásná se svou pletí barvy krémového moka a černými vlasy po ramena. Možná měřila jen 165 cm, ale její sebevědomí odpovídalo někomu, kdo má dva metry. Odskočila jsem od toaletního stolku a běžela k domovním dveřím, než stačila vyjít schody. Jednou jsem ji nechala čekat a málem mi vyrazila dveře.

„Už jdu! Musela jsem si dodělat makeup,“ řekla jsem trochu zadýchaně.

„Pres, Declan a Caleb na nás čekají v autě.“ Pres byl syn dalšího bojovníka. Měřil 198 cm, měl světlou pleť, oříškové oči a blonďaté vlasy po ramena. Svým způsobem byl roztomilý, ale měl jemnější výraz. Vždycky měl oči jen pro Sashu, i když ta mu nevěnovala pozornost. Jako dcera gamy dostávala stejná kázání jako já. Caleb byl její bratr a také Declanova pravá ruka, protože se narodili jen pár dní po sobě. Měřil stejně jako Pres, měl tmavší pleť než Sasha, havraní vlasy a stejné tmavě hnědé oči se zlatými skvrnkami jako ona. Očividně to byl jejich rodinný rys.

„Ahoj, mami a tati!“

„Ahoj, zlato. Nezapomeň se chovat slušně, a kdybys měla potíže, spoj se se mnou přes mind-link. A tentokrát se s nikým neper!“ křikl táta z kuchyně. Stalo se to jednou a ten souboj jsem vyhrála. Nebyla to moje chyba, že ten kluk nepochopil slovo ne. Táta tentokrát neměl takový strach, protože jsem slíbila, že kluci půjdou s námi a budou nás moct „chránit“. Jako bych potřebovala chlapa, aby mě chránil. Protočila jsem oči a s rukou na Sashině rameni vyšla ze dveří.

„Dělejte, holky! Nemám na to celý den,“ křikl Caleb.

„No tak mlč, Calebe. Dneska nemáš na práci nic jiného než čas,“ odsekla Sasha a vklouzla na zadní sedadlo Declanovy Cadillac Escalade. Já jsem samozřejmě naskočila na přední sedadlo vedle Declana. Někteří lidé si mysleli, že jsem Declanova družka. My jsme si to nemysleli, ale ani jsme nebyli proti. Nicméně se ke mně tak choval a mně to nikdy nevadilo.

„Já bych měl sedět vepředu. Mám mnohem delší nohy než ty, Ario, a kdybychom museli rychle vystoupit, potřebuju lepší přístup než ze třetí řady,“ brumlal Pres.

„Vážně? Chceš si dát další odvetu, Presi?“ Nadzvedla jsem na něj obočí. Naposledy, když mě zpochybnil, jsem ho složila tolikrát, že to ani nespočítal, ale on pořád tvrdil, že mě „nechal vyhrát“.

Všichni se nahlas rozesmáli, kromě Declana, který na Prese jen povytáhl obočí. Pres byl skvělý bojovník, ale když vám v žilách koluje krev bety a trénujete od pěti let, málokdo se vám může rovnat.

„Jen se snažím být gentleman, Ario. Chci se k tobě chovat jako ke královničce, kterou jsi,“ zavtipkoval Pres. Vysloužil si ode mě jen odfrknutí a protočení očí a od Declana zavrčení hluboko v hrudi.

„Každopádně,“ ušklíbla se Sasha, „jaké šaty si chceš dneska koupit?“

„Hm,“ zamyslela jsem se. „Možná nějaké upnuté, co končí těsně pod zadkem, s hlubokým výstřihem do V a z průsvitné látky.“

„To tak sakra!“ zavrčel Declan.

Vybouchla jsem smíchy. „Dělám si srandu. Panebože, vlastně nevím. Ale chci šaty až na zem!“

„No, já chci krátké, ve kterých budou moje nohy vypadat delší a které obepnou moje křivky.“

„Sash, máma s tátou tě zabijou – to víš, že jo?“ zeptal se Caleb a přejel si rukou po obličeji. „Ty mě přivedeš do hrobu,“ zašeptal, ale s naším vlčím sluchem jsme ho slyšeli všichni.

„Jsem jejich královnička. Neudělají to! Navíc, když najdu svého druha, nebudou moct říct ani popel!“ řekla Sasha s odhodlaným pohledem. Ten pohled jsem znala a nebylo možné ji přemluvit. Náš „ples“ byl plesem jen podle názvu. Začalo to sice jako tradiční ples, ale za ta léta se z toho stala akce, kam se všichni osmnáctiletí bez druha nabourají na plesy jiných smeček v naději, že najdou svou polovičku, nebo si aspoň užijí na jednu noc.

Moje narozeniny byly den před plesem, tedy za týden, a já byla tak nadšená. Konečně se dozvím, jestli je Declan můj druh, nebo ne. Pokaždé, když na to pomyslím, mám v žaludku zvláštní pocit. Co když nebude můj druh a najde si jinou holku? Byla bych s tím v pohodě? Hluboko uvnitř se mi vždycky líbilo, jak mě chrání, ale dělal to způsobem, že jsem pořád mohla někoho zmlátit a on tam jen stál, přihlížel a dával pozor, aby se mi přitom nic nestalo.