POHLED ZAVIANA

Zíral jsem na hodiny ve svém pokoji. Do začátku doučování zbývalo přesně pět minut. Skoro jsem se té představě vysmál. Pomoc s učivem jsem sice potřeboval, to nebyla lež, ale to poslední, co jsem chtěl, bylo, aby to kdokoli věděl. Mohl bych si známky zlepšit sám, jen jsem potřeboval čas, ale otec o tom nechtěl ani slyšet. Vždycky to muselo být po jeho.

Po patnáctiminutovém telefonát