POHLED ELARY

Objímala jsem si tělo pažemi a nutila se klást jednu nohu před druhou. Potřebovala jsem se jen dostat z knihovny a pryč od Zaviana. Věděla jsem, jakou hru hraje, a kráčela jsem přímo do ní. Skoro jsem podlehla. Malá část mě uvažovala o možnosti uskutečnit všechno, co Zavian řekl, a dokonce i já jsem musela přiznat, že to znělo lákavě. Kdybych se v hodině dvanácté nevzamatovala –

„Hele