POHLED ELARY

Už nějakou dobu jsem u matčina hrobu nebyla.

Některé dny byly lehčí a v jiné jsem pociťovala drtivý pocit ztráty, že tu není. Od její smrti se toho stalo tolik, že mě to od ní drželo dál, a to jen zhoršovalo pachuť viny.

„Vím, že už je to nějaký čas,“ začala jsem pomalu. „Mám teď dceru a pojmenovala jsem ji po tobě. Je tak dokonalá, pořád mě rozesmívá. Pokaždé, když se na ni podívám,