POHLED ZAVIANA

Elara byla v pořádku.

Opakoval jsem si to v hlavě pořád dokola jako nějakou zvrácenou mantru a doufal, že to zmírní tu vinu, kterou jsem cítil. Logicky vzato jsem věděl, že za to, co se stalo, nenesu zodpovědnost. Abych byl upřímný, ani jsem přesně nevěděl, co se vlastně stalo. Ten běh potřebovala a já jsem byl víc než šťastný, že jsem mohl běžet s ní, ale tak moc jsem se soustředil