~Pohled Vandera~

„Jsou tam venku tisíce žen, které by se tvářily nadšeněji, kdyby se právě staly mou Lunou. Měla bys vypadat vděčněji.“

Ta slova mi vyklouzla z úst a odrážela nudu, kterou jsem pocítil ve chvíli, kdy podepsala smlouvu.

Její pohled bleskl k mému a já sledoval, jak se barva v jejích očích víří a přechází do tmavšího odstínu. Většina věcí mě nezajímala, ale její oči – čehož jsem si všiml hned, jak mi padla k nohám – ten způsob, jakým měnily barvy, mě zaujal natolik, že jsem jim chtěl porozumět.

Ty samé oči teď planuly hněvem, jako by ji má slova urazila.

„Smluvní Lunou,“ opravila mě a v hlase jí znělo podráždění.

Bez zaváhání popadla dokument, rázovala ke mně a vrazila mi ho do hrudi. Strach a nejistota, které měla ve tváři před chvílí, zmizely, nahrazeny pohledem, který říkal, že je připravena spáchat vraždu.

Mou vraždu.

Upřímně mi bylo jedno, čím jsem ji urazil. Zíral jsem na ni a hodnotil ji. Maeve Sterlingová byla úchvatně krásná, i když mi chyběl jakýkoli zájem o sentimenty.

Chvíli mi pohled oplácela, pak ho přerušila a její zamračení změklo. „Co teď?“ zeptala se úsečně. „Přiřadíte mi stráže? Budete sledovat každý můj—–“

„Nech si ten tón,“ přerušil jsem ji dřív, než stihla domluvit, a viděl jsem, jak se při ostrosti mého hlasu mírně zachvěla. Otevřela ústa, aby promluvila, ale znovu jsem ji utnul. „Pořád mluvím, a když mluvím já,“ odmlčel jsem se, abych to nechal působit, „nikdy mě nepřerušuj.“

Cukla sebou ještě víc, a tak jsem si povzdechl a rozhodl se tón zmírnit. Koneckonců jsem po ní žádal hodně. „Nemám zájem tě ovládat, ale rozhodně netrpím drzost. Rozumíš?“

Chvíli jí trvalo, než přikývla.

„Dobře. Teď k tvé dřívější otázce. Teď se stane to, že budeme mít naše první sezení.“

Oči se jí rozšířily, jak jí má slova došla, a celá tvář jí zrudla. „Teď hned?“ vykoktala. „Nemám ani vybavení—–“

Jako na zavolání se dveře mé pracovny otevřely a dovnitř vešel tým lidí, položil na podlahu lékařské vybavení a zase zmizel stejně rychle, jako se objevil.

Na rtech se mi mihl úšklebek, když jsem sledoval, jak její oči těkají po místnosti. „Udělal jsem si průzkum. Všechno, co k prvnímu sezení potřebuješ, bylo zajištěno.“

Rozhlédla se a bylo vidět, že jen těžko zachovává klid. Dech se jí zadrhl a já na ni povytáhl obočí. „Jsi lékařská odbornice, ne? Měla bys být na takové situace zvyklá.“

Její oči bleskly zpět k mým a ona odsekla: „Moji pacienti nikdy nevypadali jako—–“ Zarazila se a větu nedokončila, což jen prohloubilo úšklebek na mých rtech.

Věděl jsem přesně, co se chystala říct. Byl jsem si vědom svého vzhledu a popravdě jsem si uvědomoval, že se mi líbí, jak ji zneklidňuji.

Právě ji.

„Takže si mám sundat kalhoty?“ zeptal jsem se a ruka se mi pohnula k přezce opasku.

Oči se jí rozšířily a tvář jí zrudla tak, že jsem si myslel, že vybuchne. „Stop!“

Pak se to stalo tak pomalu; zasáhlo mě pobavení a poprvé po téměř dvaceti letech jsem se skoro zasmál.

Co je na té Maeve Sterlingové tak zvláštního?

Zahnal jsem tu myšlenku a sledoval, jak narovnala záda a její oči se přeplnily do profesionálního režimu. „Posaďte se a nechte si kalhoty na sobě,“ řekla a v jejím hlase zaznělo varování.

Potlačil jsem úsměv, usadil se do křesla a sledoval, jak začala prohlížet vybavení, přičemž se každého předmětu dotýkala s nacvičenou zručností. Otočila se ke mně, její výraz byl nyní čistě pracovní. „Položím vám pár otázek ohledně vašeho stavu.“

„Pokračuj.“

Upřímně řečeno jsem necítil ani špetku studu, protože za mým stavem bylo mnohem víc, než se kdokoli kdy dozví.

Maeve na mě chrlila otázky, každou přesnou a věcnou, a já na ně bez váhání odpovídal a celou dobu ji pozorně sledoval. Její profesionalita byla chvályhodná, ale viděl jsem trhliny, to, jak jí v očích občas kmitla nejistota.

Byla v úzkých a oba jsme to věděli.

Nakonec se zhluboka nadechla: „Teď se vás budu muset dotknout. Tedy… chci říct, vyšetřit vás.“

Na rtech mi pohrával úšklebek, opřel jsem se v křesle a udělal si pohodlí, pozorujíc ji, jak na okamžik zaváhala, než přistoupila blíž.

Ve chvíli, kdy se ke mně pohnula a plně vstoupila do mého osobního prostoru, mě náhle zasáhla její vůně, silnější než dřív, a pohltila mé smysly. Tělo mi mimovolně ztuhlo, něco se ve mně při tom pocitu pohnulo.

Natáhla ruku, prsty se jí jen nepatrně chvěly, a právě když se mě chystala dotknout, chytil jsem ji za zápěstí a zastavil ji.

Byl to instinkt, čistý a mocný. V momentě, kdy se naše kůže dotkly, jsem pocítil ještě něco jiného – něco, co jsem nedokázal pojmenovat. Můj stisk zesílil a já bez přemýšlení zavrčel: „Vypadni.“

Cukla sebou nad tou přímostí v mém hlase, oči měla rozšířené zmatkem a zábleskem strachu. Otevřela ústa k protestu, ale znovu jsem ji utnul, můj hlas byl smrtelně klidný. „Řekl jsem vypadni. Máš tři vteřiny.“

Její oči hledaly mé a zoufale se snažily pochopit, co udělala špatně, ale nebylo co vysvětlovat. Držel jsem ji pevně, pohled jsem měl chladný. Bez dalšího slova vyškubla ruku z mého sevření a vyrazila ke dveřím, její kroky se rozléhaly v tichu místnosti.

Jakmile byla pryč, pohnul jsem prsty, pocit její kůže na mé stále přetrvával.

Co se to sakra stalo?

Vstal jsem a cítil, jak můj vlk zrcadlí můj zmatek. Mé tělo stále reagovalo a já se toho pocitu nemohl zbavit. Když jsem šel do koupelny, v hlavě mi zněl hlas, který tuhle potřebu najít řešení vyvolal.

„Tvůj rod má společnou historii s měsíční bohyní, a proto tě může vzrušit a sex můžeš mít pouze se svou osudovou družkou.“

Stále jsem věřil, že jsou to jen hovadiny, ale přesto, tohle nebylo možné.

Ta myšlenka se mi opakovala v hlavě, když jsem si rozepnul opasek a stáhl kalhoty. Muselo to být tím, že je krásná – nic víc. Ale krásnými ženami jsem byl obklopen, co si pamatuji.

Už předtím jsme byli blízko sebe, tak jak se to mohlo dít?

Můj vlk necítil pouto, což zmatek jen prohlubovalo, a Maeve už svého druha našla.

Její vůně mi stále lpěla na smyslech, když můj pohled sklouzl k mému rozkroku v momentě, kdy jsem se osvobodil z boxerek. Zhluboka jsem vydechl. Cítil jsem to a nemýlil jsem se.

Jak mě k čertu Maeve Sterlingová právě dokázala vzrušit poprvé v mém celém životě…

Aniž by se mě vůbec dotkla?