Po stovky let jsme žili v utajení. Už nežijeme ve strachu z lidí nebo lovců; čarodějky mají magii, která dokáže zabít kohokoli, ale jako každá nadpřirozená bytost se snažíme žít v míru se všemi bytostmi. I když pro nás nepředstavují žádnou hrozbu, stále netoužíme po tom, abychom se všem odhalovali.

V sedmnácti letech se ve vás probudí vaše bestie. Během prvního krvavého úplňku po vašich narozeninách se koná obřad, u kterého jsou přítomni pouze Starší, aby se stali svědky toho, která bestie si vás vybere. Je to posvátný obřad, na který se všichni těšíme. Naše smysly se probouzejí od čtrnácti let – získáváme vytříbený sluch, zrak, čich, schopnost léčení a sílu.

Až do sedmnácti let jsme si všichni rovni a teprve podle bestie, kterou získáte, se určí vaše postavení v doupěti a vaše budoucnost. Páni obvykle získávají indigovou bestii, zřídkakdy fialovou. Fialová bestie je nejsilnější ze všech, a pokud jste jí obdarováni, lidé k vám chovají strach i úctu.

Modré bestie jsou obvykle znamením, že z vás bude dobrý zástupce velitele nebo prostě druhý v hierarchii doupěte, něco jako kapitánův pobočník. Zelené bestie jsou specializované – stávají se z nich lékaři, stopaři, vyšetřovatelé a podobně.

Žluté bestie jsou vojáci nebo válečníci. Chrání doupě a členy, kteří v komunitě žijí. Mají na starosti území, výcvik a dokonce i osobní ochranu určitých vysoce postavených členů.

Oranžové a červené bestie jsou dělníci komunity a nejslabší svého druhu. Obvykle jsou to kuchaři, uklízeči, majordomové, řidiči a tak dále. Každý má v doupěti své místo a štěstí i bohatství vašeho doupěte závisí na vašem Pánovi – vašem Sireovi. Pokud máte dobrého Sirea, pak vaše doupě prosperuje.

Každý druh má své shnilé ovoce, špatná jablka v týmu, a my nejsme výjimkou. Oni rozhodují o všem – tvoří zákony, navštěvují různá doupata, všechny zločiny se hlásí jim a vše je v jejich rukou.

Jejich slovo je zákon a bez ohledu na to, jakou máte hodnost, mají moc vás přimět, abyste se podrobili jejich vůli. Jsou silní a nelítostní a nemají žádné přátele. Mají spojence a někdy, jen občas, je tím špatným jablkem některý ze Starších. Málokdy jsou sesazeni, i když jsou zlí.

Jako všechny druhy máme i my spřízněné polovičky. Na tom v podstatě nezáleží a mnozí z nás se v průběhu let spojili s lidmi. Moje matka byla napůl člověk, což ze mě dělá míšence. V podstatě jsme všichni míšenci, protože i naši předkové se spojovali s jinými druhy. Pokud šlo o spřízněnou polovičku, nebyli jsme zaujatí, protože vaše druhá polovina vás činí lepšími.

Pouto funguje u nás všech stejně. Začíná to vůní – vůni vaší druhé polovičky cítíte jen vy sami. Obřad spojení se obvykle dokončuje smícháním krve. Toto pouto je na celý život, nebo spíše dokud vás smrt nerozdělí. Pouto můžete naplnit, nebo se můžete rozhodnout, že ho nenaplníte, na tom vlastně nezáleží.

Ovšem proč byste nechtěli pouto dokončit? Ten člověk je vaše druhá polovina, ten nejvhodnější partner pro vás, člověk, který vás udělá šťastnějšími než kdokoli jiný. Pokud si vyberete partnera sami, místo abyste zůstali s tím, kterého vám daroval osud, budete sice šťastní, ale nebudete tak silní ani tak kompletní, jak byste měli být.

Jakákoli bestie může být připoutána. Pouta vnímají hodnosti, ačkoliv některé bestie odmítají pouto s bestií nižší hodnosti, než jsou ony samy, ale to je prostě směšné. Každý člověk má své silné a slabé stránky bez ohledu na hodnost. Můžete být Sire a být úplný kretén, nebo dělník se zlatým srdcem.

Když je obřad spojení dokončen, samice nese na levé straně krku znamení, které je replikou samcovy bestie. Vidět ho mohou pouze ti, kteří se narodili s krví bestie, a také se jím změní hodnost ženy na úroveň muže.

Zní to sexisticky, já vím, ale v rámci našeho druhu jsou muži silnější, jsou to živitelé a ochránci. Ženy jsou ty, které pečují a vychovávají. Většina mužů má tendenci stávat se válečníky, zatímco většina žen trénuje na sestry a lékařky; je to prostě v naší přirozenosti.

Ano, existují i bojovnice, a to velmi dobré. Nejsme předpojatí a jakákoli bestie může dosáhnout jakékoli hodnosti kromě Sirea a zástupce velitele. Barva vaší bestie se bude měnit podle toho, jak se bude měnit vaše hodnost v rámci doupěte, a děje se tak prostřednictvím obřadu.

Neřídíme se běžnými lidskými zákony, i když jejich zákony respektujeme, a každý rok pořádáme obřady pro nespoutané bestie v naději, že se setkají se svými polovičkami. Účastní se jich pouze nespoutaná mládež až do věku třiadvaceti let. Pokud do té doby svou druhou polovičku nepotkáte, můžete si svobodně vybrat vlastní, ale ne dříve, pokud tedy svou spřízněnou polovičku neodmítnete.

Náš dům stál na mírném kopci s výhledem na domy členů našeho doupěte, které byly roztroušeny po polovině městečka pod námi. Moje rodina ovládala horní část Aurealis a Judson Vollaro ovládal tu dolní.

Judson Vollaro a můj otec byli přátelé až do svého vlastního obřadu Sireů, kdy můj otec získal fialovou bestii a Judson indigovou. Žárlil a navíc miloval mou matku.

Odmítl svou spřízněnou polovičku a čekal, až mé matce bude osmnáct. Plánoval si ji nárokovat, když vtom ona rozpoznala pouto s mým otcem a vznikl nový mocenský pár. Byli šťastní a zamilovaní, milovali se nesmírně a milovali i nás. Otec byl dobrý člověk a já chtěl být přesně jako on.

Život ne vždy vychází tak, jak si ho naplánujete, a po jejich smrti jsem se stáhl ze svého obvyklého společenského kruhu. Jaxon a já jsme se drželi s Revem a Paxtonem, dvěma novými rodinami, které se k našemu doupěti připojily ze severu před třemi lety, a okamžitě jsme si padli do oka. Věděl jsem, že by za mě každý z nich položil život, byli loajální až za hrob a byli to moji nejlepší přátelé.

Většina lidí nám říká gang, ale pro nás to byl životní styl. O svých osmnáctých narozeninách nastoupím na místo, které tu otec zanechal, a převezmu nad vším kontrolu. Mou nejvyšší prioritou jsou však mé sestry a ty bych chránil vlastním životem.

Bylo mi šestnáct, když rodiče zemřeli, Christě bylo patnáct a Hadley devět. Moje sestry pro mě byly vším, naprosto jsem je miloval a velmi jsem je opatroval.

Dveře do mé ložnice se pomalu otevřely a tiše zavrzaly, ale nechal jsem oči zavřené a předstíral, že stále spím. Slyšel jsem tiché kroky, jak se kradou blíž k mé posteli, a bojoval jsem s nutkáním otevřít oči. Ucítil jsem, jak se matrace pod tíhou něčího těla mírně prohnula.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Kaelene!“ zaječela a skočila na mě.

Popadl jsem ji do medvědího objetí, zatímco mi vyrazila dech, a začal jsem ji lechtat. Smála se a kvičela, jak se snažila vymanit z mého sevření. Přitiskl jsem ji k posteli a naklonil se nad ni.

„Jaké je první pravidlo?“ zeptal jsem se jí, když popadla dech.

„Nikdy nevstupovat do tvého pokoje bez klepání,“ řekla mezi záchvaty smíchu.

„A jaký je trest za porušení mých pravidel?“ zeptal jsem se jí.

„Dělat ti týden otroka!“ vykřikla, když jsem ji znovu začal lechtat, „ale dneska máš narozeniny!“

„To máš pravdu, prcku,“ řekl jsem, pustil ji a ona rychle seskočila z postele.

„Mabel už ohlásila snídani!“ vypískla a utíkala pryč.

Zasténal jsem, vstal z postele a zamířil do koupelny, abych se osprchoval a převlékl. Dnes mi bylo sedmnáct. Když jsem vylezl ze sprchy, podíval jsem se na sebe do zrcadla a všiml si slabé modřiny kolem oka. Ret jsem měl po včerejším tréninku stále rozseknutý a žebra naražená.

Do zítřka bych byl fit, kdybych dneska po škole nedostal pořádnou nakládačku. Každý den mě poslední rok můj strýc, Jerrick Sloane, trénoval na jedinou věc – převzetí role Sirea našeho doupěte. Jerrick byl otcovým zástupcem a pro mě jako druhý otec. Před rokem přesně v tento den moji rodiče zemřeli a já musel dosti rychle dospět. Moje sestry mě potřebovaly a můj vlastní smutek musel jít stranou, abych tu byl pro ně.

Jerrick se nás ujal jako poručník a my zůstali bydlet v našem domě se všemi výsadami, na které jsme byli zvyklí. Můj otec měl mnoho obchodních zájmů, které Jerrick stále spravoval, a každý z nás měl svěřenský fond. Jerrickovi jsem věřil jako nikomu jinému a jeho syn, Jaxon Sloane, mi byl bratrem, kterého jsem nikdy neměl.

Nebyl jsem ten nejúžasnější člověk, ale jsem to já. Jsem budoucí Sire tohoto doupěte a udělám vše, co bude v mých silách, abych ochránil své lidi, všechny své lidi. Neměl jsem žádné zábrany zabíjet nebo prolévat krev; bylo to součástí mé bytosti stejně jako já sám.

Byli jsme děti Vanceových a já měl v úmyslu naplnit otcův odkaz. Volal mě i můj vlastní osud, který byl s odkazem, jenž mi zanechal, úzce propleten. Vše, co dělám, každé rozhodnutí, které učiním, slouží k tomu, aby naše rodina zůstala pohromadě a doupě bylo v bezpečí. Když jsem začal číst jeho deníky, uvědomil jsem si, že smrt mých rodičů nebyla náhoda.

Jmenuji se Kaelen Vance a přísahal jsem, že pomstím vraždu svých rodičů.