Měli jsme pár neuhrazených plateb, které bylo potřeba vybrat. Nenáviděl jsem, když lidé platili pozdě, protože to znamenalo, že jsem se s nimi musel setkat osobně a peníze z nich dostat jakýmkoliv způsobem – obvykle stačily výhrůžky, ale občas došlo i na fyzické násilí.

Darwell Montgomery, známý drogový dealer, mi dlužil padesát tisíc dolarů. Půjčil si je jako základní kapitál pro svůj noční klub a splatil skoro všechno kromě těch posledních padesáti táců. Naposledy, když tam byli moji lidé, měl jen spoustu výmluv, ale dneškem mu čas vypršel.

Pořád jsem v sobě měl nahromaděný vztek a rozhodl se, že se za ním dnes večer zastavím osobně. Těch padesát táců dostanu, tak či onak. Zkontroloval jsem zbytek e-mailů a pár hodin pracoval, procházel papírování a finance.

V osm večer jsme opustili dům, nasedli do jednoho z SUV a jeli k Darwellovu klubu. Už jsem měl zprávu, že je nahoře ve své VIP sekci, kde se s někým cucá a chlastá. Jaxon zaparkoval a my vystoupili.

„Dobrý večer, pane Vanci,“ pozdravil mě muž u vchodu. Pracoval pro nás a špehoval Darwella. Usmál jsem se, když jsme vešli dovnitř. Po dnešní noci už tam nejspíš pracovat nebude.

Prošli jsme klubem a zamířili po schodech nahoru. Další chlap se na nás podíval, když jsme se blížili k VIP sekci, a stoupl si před nás. Rev ho popadl a já odhrnul závěs. Došel jsem ke gauči, kde se Darwell smál a lízal sůl z břicha nějaké ženské.

„Vypadni,“ řekl jsem té ženě a Darwell prudce zvedl hlavu.

„Co to sakra…“ začal, ale moje pěst už zasáhla jeho čelist. Žena s vytřeštěnýma očima vyběhla z místnosti a já Darwella nakopl, až sletěl z gauče, zatímco se předkláněl a držel se za čelist.

„Teď vstaneš, dojdeš do své kanceláře a z trezoru mi vyndáš mých padesát táců,“ řekl jsem a posadil se na gauč, zatímco jsem ho sledoval.

„Ty parchante!“ zařval na mě.

„Dohoda je dohoda, Darwelle,“ odsekl jsem a vytáhl ho za límec nahoru.

„Tohohle budeš litovat, kluku,“ hrozil mi, když jsem ho strkal ven z VIP salonku.

Sledoval jsem ho s Jaxonem do kanceláře, zatímco Paxton a Rev nám kryli záda. Jaxon se opřel o jeho stůl a s úsměvem si ho měřil. Darwell si pod fousy mumlal nadávky, když otvíral trezor a začal počítat peníze.

„Jako příklad pro ostatní si myslím, že bychom si měli vzít všechno,“ navrhl Jaxon a Darwell na něj zavrčel.

„Dluží padesát a dalších deset za to, že jsem se musel obtěžovat do tohohle jeho zaplivaného klubu,“ prohlásil jsem. Jaxon vykročil vpřed a odstrčil ho stranou.

„Jednou narazíš na někoho, kdo ti zláme vaz, Kaelene,“ procedil Darwell, zatímco Jaxon bral peníze a dával je do velké obálky.

„Ty to ale nebudeš,“ odvětil jsem a otevřel dveře kanceláře.

„Příjemný večer, Darwelle,“ prohodil Jaxon a následoval mě ven.

Sešli jsme zpátky dolů. Paxton vzal dvě lahve skotské zpoza baru, zatímco Darwellovi lidi nás sledovali. Rev šel jako poslední a jeho očím nic neuniklo. Byl vysoký jako já a stavěný jako býk, a taky měl stejnou sílu. V očích mu trochu divoce plápolalo. Lidi z něj měli strach a on to věděl. To, že skoro nikdy nemluvil, z něj v jejich očích dělalo ještě většího šílence.

„Joshi, tady jsi skončil,“ řekl jsem chlapovi u vchodu.

„Díky bohu,“ vydechl a šel za námi dolů po schodech. Dveře nechal nehlídané a lidi se hned začali tlačit dovnitř.

Už jsme se chystali odjet z parkoviště, když mi zazvonil telefon. Byla to Christa. Věděla, že jsme na výběrech, což znamenalo, že jde o nouzi.

„Christo,“ řekl jsem do telefonu a slyšel hudbu v pozadí.

„Potřebuju pomoc,“ vyhrkla.

„Kde sakra jsi?“ zařval jsem na ni.

„Jsem na tý školní párty s Rorym…“ začala.

„Cože? Christo! Jak můžeš být tak blbá?“ řval jsem dál, zatímco mě Rev jen pozoroval.

Jaxon už začal řídit směrem k dolní části Aurealis, kde se ta párty konala, protože slyšel, co Christa říkala.

„Jen mě poslouchej!“ zakřičela na mě. „Ria je tady a je opilá a nemůžu najít Jacea. Slyšela jsem nějakýho chlapa, jak má narážky, že ji vezme nahoru.“

„Sakra,“ ulevil jsem si. „Nepouštěj ji z očí, jsem tam za deset minut.“

Ukončil jsem hovor a práskl pěstí do palubní desky. Jaxon se na mě obezřetně podíval. Rev na zadním sedadle zatínal pěsti a i Paxton se narovnal. Jaxon byl napjatý, protože Christa utekla z domu, a teď to vypadalo, že se k Rii někdo snaží dostat.

„Co chceš dělat?“ zeptal se Jaxon.

„Vy dva dostaňte ven Christu, já vezmu Riu. Reve, ty mi kryješ záda,“ zavelel jsem a oni přikývli.

Jaxon zastavil před domem a já už ze schodů viděl vchodové dveře. Následovali mě nahoru a já ty dveře rozrazil. Jakmile jsme vstoupili do spoře osvětleného obýváku, do nosu mě udeřil pach potu, alkoholu a hlasitá hudba.

Byl to dům Joshe Hartleyho. Nepatřil ani k jedné skupině, byl to spíš takový prostředník mezi všemi společenskými kruhy a jeho večírky byly otevřené pro každého. Nebyl to špatný kluk, i když jeho párty byly pověstné pitím a tím, že holky tam občas ztrácely oblečení.

Christu jsem uviděl okamžitě. Stála zády ke stěně a sledovala Riu, jak tancuje. Vedle ní stál Rory. Když mě uviděl, vytřeštil oči, ale Paxton mu položil ruku na rameno dřív, než stačil utéct.

U Rii stáli dva týpci, jeden za ní a jeden před ní, a oba na ni sahali. Měla skelný pohled a bylo vidět, že je úplně mimo. Vůbec nevěděla, co dělá. Viděl jsem Jaxona, jak došel ke Christě, které se viditelně ulevilo, když mě spatřila.

Šel jsem rovnou k Rii. Pár lidí otočilo hlavy, jak nás spolužáci ze školy poznávali. Jeden z těch chlapů hned ustoupil a zvedl ruce, jakmile mě uviděl, ale ten druhý si nás ještě nevšiml.

„Dej od ní ty prachy pryč,“ řekl jsem mu těsně u ucha. Otočil se na mě.

„Sakra,“ hlesl a ruce mu klesly podél těla.

Mírně jsem se sklonil a hodil si Riu přes rameno. Její tělo bylo úplně vláčné. Zamířil jsem k vchodovým dveřím. Jakmile jsme vyšli ven, došlo jí, že ji někdo nese, a začala na mě křičet.

„Pusť mě, ty hovado!“ blábolila a pletla se jí slova.

Ignoroval jsem ji, i když mě bušila pěstmi do zad. Viděl jsem, že Christa už sedí v autě s Jaxonem. Ria zmlkla, když mi Rev otevřel zadní dveře. Položil jsem ji na sedadlo a zjistil, že odpadla. Nastoupil jsem k ní a nechal si ji na klíně, zatímco Rev si sedl z druhé strany ke Christě a Paxton dopředu na místo spolujezdce.

Jaxon vyjel bez jediného slova. Seděli jsme potichu a Christa na mě házela omluvné pohledy. Netušil jsem, co Paxton řekl Rorymu, ale vypadal bledý a k smrti vyděšený. S ním si to vyřídím později.

„Reve, odnes ji ke mně do pokoje,“ řekl jsem, když mi podával Riino bezvládné tělo. „Christo.“

„Kaelene, nejdřív si ji vyslechni,“ řekl Jaxon a položil mi ruku na rameno.

„Omlouvám se,“ špitla Christa a sklonila hlavu.

„Co tě to sakra napadlo?“ zeptal se jsem jí klidně, zatímco se Rev vrátil a kývl na mě.

„Chtěla jsem být doma dřív, než se vrátíte,“ řekla a posadila se na gauč.

„Christo, byla jsi v dolní čtvrti. Víš, jak je to tam pro tebe nebezpečné. A kde byl sakra Jace?“ vyzvídal jsem.

„Vylezla jsem oknem a potkala Roryho o ulici dál,“ přiznala tichým hláskem.

„Aspoň udělala správnou věc, že ti zavolala,“ poznamenal Paxton, který nás sledoval.

„Tak mi pověz, jak se stalo, že je Ria úplně namol,“ řekl jsem.

„Byla v pohodě. Chvíli jsme si povídaly, pak šla se Sharon do kuchyně pro vodu a o patnáct minut později tancovala, smála se a byla opilá,“ vyprávěla Christa.

„Něco jí tam hodili,“ řekl Rev a práskl pěstí do dlaně.

„Pravděpodobně,“ zamumlal jsem.

„Já vím, že se zlobíš, Kaelene, ale nemůžeš se mnou pořád jednat jako s malou holkou,“ řekla Christa a vstala.

„Zlobím se? Ty nemáš ani tušení, jak moc! Nesmíš chodit do dolní čtvrti, to moc dobře víš!“ vyjel jsem na ni naštvaně.

„A mrzí mě, že jsem tam šla, ale ty mi nikdy nic nedovolíš!“ zakřičela zpátky.

„Protože se tě snažím chránit!“ zařval jsem i já.

„Byl to dlouhý den, možná bychom si o tom měli promluvit ráno, až budou všichni klidnější,“ vložil se do toho Jaxon a těkal pohledem mezi mnou a Christou.

„Fajn,“ řekl jsem a vstal.

„Co bude s Riou?“ zeptala se mě Christa.

„Co by s ní bylo? Je v bezvědomí a zítra jí bude příšerně, ale to je starost pro zítřejší já,“ řekl jsem a zamířil ke schodům.

„Takže ji necháš u sebe v pokoji? Nemyslíš, že se vyděsí, až se probudí vedle tebe?“ ptala se Christa.

„Někdo musí dohlédnout, aby se neudusila vlastními zvratky,“ odsekl jsem a Paxton se zasmál.

„Jsi si jistý, že to je ten jediný důvod, proč je u tebe v pokoji?“ rýpl si Jaxon a já se zastavil na schodech.

„Chceš, abych ti ukázal, jak bude vypadat Rory, až ho najdu?“ zeptal jsem se ho a smích ho okamžitě přešel.

„Ne,“ zamumlal a sedl si.

„Kaelene! Nech Roryho na pokoji, utekla jsem sama,“ ozvala se Christa.

„Varoval jsem jeho i tebe,“ řekl jsem jí.

„Takhle ze mě fakt bude stará panna!“ vybuchla vzteky.

„Randit můžeš začít ve třiceti!“ zařval jsem taky naštvaně.

„Ria je jen o rok starší než já, a jí v tvojí posteli být dovolíš, ale mně jít na párty ne?“ vypálila.

„Ria není moje sestra,“ řekl jsem a Rev na mě jen zakroutil hlavou.

Šel jsem nahoru do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Ria ležela pod peřinou na boku a Rev jí dal vedle postele na zem koš na odpadky. Usmál jsem se a zavrtěl hlavou. Namířil jsem si to do šatny a vzal si tepláky a tričko.

Osprchoval jsem se, oblékl si tepláky a šel na druhou stranu postele. Přetáhl jsem Rii přes hlavu své tričko, stáhl jí ty šaty bez ramínek dolů z těla a znovu ji přikryl peřinou. Lehl jsem si vedle ní a ona se ke mně otočila s otevřenýma očima.