Stál jsem u své skříňky a měnil si učebnice, když jsem ji uviděl kráčet směrem ke mně. Ani se na mě nepodívala a otevřela svou skříňku. Byla asi o pět skříněk dál a chodby byly celkem tiché, i když jsme tu nebyli úplně sami. Uplynul týden a já ji párkrát zahlédl, ale neměl jsem šanci s ní znovu promluvit od té chvíle, co na mě ukázala prostředníček.

„Tak co, řekneš mi už svoje jméno?“ zeptal jsem se jí.

„Proč?“ zeptala se a podívala se na mě.

„Ptám se hezky, ne?“

„Ty bys nedokázal být milý, i kdyby na tom závisel tvůj život,“ odsekla.

„Au, to mě chceš vážně takhle ranit?“ provokoval jsem ji.

„Proč se mnou vůbec mluvíš? Mám kluka a nepohybujeme se zrovna ve stejných společenských kruzích,“ řekla.

„Tvůj kluk je idiot,“ opáčil jsem.

„A to jako proč?“

„Kdybys byla moje holka, nedal bych nikomu šanci s tebou mluvit tak, jako to dělám teď já,“ řekl jsem jí.

„Ty se mnou flirtuješ?“ zeptala se a najednou se uchechtla.

„Proč zníš tak překvapeně?“

„Protože jsi Kaelen Vance a tvoje pověst tě předchází,“ řekla a zabouchla skříňku.

„Tak mi aspoň řekni to jméno,“ řekl jsem a opřel se oběma rukama vedle jejích ramen, čímž jsem ji tam uvěznil.

„Měl bys zmizet, než mě Jace a Corbin začnou hledat,“ varovala mě. Naše tváře byly jen pár centimetrů od sebe a já cítil, jak mě její oči přitahují. Nedokázal jsem odvrátit pohled, i kdybych chtěl.

Jeho pěst jsem zaregistroval příliš pozdě, protože jsem byl dívkou před sebou tak unesený, že jsem si nevšiml Jace a Corbina, kteří došli až k nám. Jaceova pěst mě zasáhla do čelisti právě ve chvíli, kdy se na mě vrhl Corbin, a všichni jsme se svalili na zem. Instinktivně jsem ji popadl a přetočil se tak, aby dopadla na mě.

Odsunul jsem ji stranou, když mě Corbinova bota zasáhla do žeber. Popadl jsem ho za nohu a strhl ho k zemi, nohama jsem mu sevřel ty jeho a osedlal ho. Cítil jsem, jak mu křupla žebra, když jsem ho opakovaně udeřil do stejného místa. Vtom se na mě vrhl Jace a srazil mě z Corbina.

Klouzali jsme po dlaždicích a já do něj bušil, kamkoliv moje ruce dopadly. Byl jsem rvačkou tak pohlcený, že jsem si nevšiml davu kolem nás. Z boku se přiřítil Rev a srazil Corbina k zemi, když se po mně znovu ohnal. Ucítil jsem krev.

„Kaelene!“ zařval Jaxon a odtrhl mě od Jacea. Paxton byl na Revovi, ruku mu položil na rameno a tiše na něj mluvil. Rev dal Corbinovi ještě jednu ránu a pak vstal.

„Vrať se na svoji stranu, ty lůzo z karavanu,“ zařval na mě Corbin.

„Nesahej na to, co je moje,“ pronesl Jace s nenávistným pohledem.

„Jdeme,“ zavelel mi Jaxon.

Uviděl jsem ji stát pár metrů od nás. Dívala se na mě se znepokojením, ale pak jako by si uvědomila, co dělá, a spěchala k Jaceovi. Ten ji hrubě popadl za paži a začal ji odtahovat pryč. Chtěl jsem vykročit za nimi, ale Rev mě zastavil.

„Ne,“ řekl mi a já se na něj zmateně podíval.

„Pojď už,“ pobídl mě Paxton a postrčil mě jiným směrem.

„Co to sakra mělo znamenat?“ zeptal se mě Jaxon, když jsme vyšli na prostranství venku.

„Netuším, jen jsme si povídali, když se odněkud vynořil Jace,“ řekl jsem a utřel si krev z nosu.

„Proč jsi vůbec mluvil s Jaceovou holkou?“ zeptal se Paxton.

Měli jsme nepsané pravidlo se s nimi nemíchat a drželi jsme se od jejich party dál – ne proto, že bychom se báli, ale protože byli pod naši úroveň.

„Nevím,“ zavrtěl jsem hlavou.

„Co žebra? Párkrát tě slušně nakopl,“ poznamenal Jaxon.

„Do zítřka budu v pohodě. Mimochodem, jak se jmenuje?“ zeptal jsem se.

„Ria Castianová,“ odpověděl Rev.

„Aha, jo, už si vzpomínám,“ řekl jsem. Vypadala jinak než před rokem. Matně jsem si pamatoval, že jsme bývali na stejných večírcích, když jsme s Corbinem ještě byli kamarádi.

„Drž se od ní dál, poflakuje se s partou z Dolního Aurealis,“ varoval mě Paxton.

„Takže je to drakon?“ zeptal jsem se.

„Jo, všichni jsou. Corbin lidi vyřazuje,“ vysvětlil.

„Jak to všechno víš?“ podivil se Jaxon.

„Možná jsem se tajně scházel s jednou z jeho holek,“ přiznal Paxton a já se zasmál.

„Proč?“ nechápal jsem ho. Byl to pohledný kluk, neměl zapotřebí se za nějakou holkou plížit.

„Říkejme tomu třeba průzkumná mise,“ zazubil se a Rev jen zakroutil hlavou.

„Kretén,“ ucedil Rev a Paxton se rozesmál.

„Vypadneme odsud,“ řekl Jaxon, když jsme kráčeli k parkovišti. Za necelých pět minut stejně mělo zvonit a já si musel vyřídit účty s jedním klukem, který si začal až moc dovolovat k mé sestře.

Jaxon a já jsme čekali u mého auta, dokud jsme neviděli Roryho Fletchera vycházet ze školy. Sledovali jsme ho přes parkoviště; neměl ani tušení, jaké nebezpečí mu hrozí za zády. Lidé nás pozorovali, když jsem Roryho přitlačil k jeho autu.

„Drž se sakra dál od Christy,“ zavrčel jsem mu do obličeje.

„Já s ní ani nemluvil,“ vykoktal a hlas se mu lámal.

„Jestli tě uvidím, že vedle ní jen dýcháš, budeš do konce života jíst brčkem,“ pohrozil jsem mu.

Jen přikývl, pusa se mu otvírala a zavírala, ale nevyšlo z něj ani slovo. Jaxon na něj pro jistotu ještě zle zavrtěl, než jsem ho pustil a vrátili jsme se k autu. Všichni na nás zírali, když jsme odjížděli, a já si zachoval neutrální výraz, dokud jsme neopustili parkoviště.

„Myslím, že si trochu učůral,“ poznamenal Jaxon a já se rozesmál.

„Dobře mu tak,“ odvětil jsem.

Paxton a Rev už jeli domů a já byl rád. Nepotřeboval jsem, aby Rev toho kluka zmlátil a potvrdil tak ty fámy, co o nás kolují. Christa stála na horním schodu před dveřmi a probodávala nás pohledem, když jsem zaparkoval. Val mi v hlavě něco mumlal, ale ignoroval jsem ho. Vypadala rozzuřeně a já věděl, že se o tom incidentu na parkovišti už nějak dozvěděla.

„Ahoj Christo, dneska je hezky, co?“ zkusil to Jaxon s úsměvem.

„Je to pravda?“ zeptala se mě.

„Co má být pravda?“ dělal jsem nevinného.

„Vyhrožoval jsi Rorymu smrtí?“ vypálila na mě.

„Ne,“ odpověděl jsem.

„Kaelene, přísahám!“ vykřikla.

„Řekl jsem, že bude jíst brčkem. Nikdy jsem neřekl, že ho zabiju,“ usmál jsem se na ni.

„Sakra, Kaelene, on mě chtěl pozvat ven,“ postěžovala si.

„Cože?“ zeptal jsem se naštvaně.

„Proč nemůžeš být prostě v pohodě?“ ptala se mě.

„Na žádnou párty nepůjdeš,“ prohlásil jsem.

„Ale půjdu,“ stála si za svým.

„Fajn, tak tam půjdeš s Jaxonem,“ uzavřel jsem to.

„Jsi hroznej kretén!“ zařvala a dupala do domu.

„Kámo, víš, že na tyhle typy večírků by mě nikdo nedostal ani párem volů,“ namítl Jaxon.

„A ji by nikdo nedostal, aby tam šla s tebou,“ uchechtl jsem se. „Vyhrál jsem.“

„Děláš, jako bych měl lepra,“ zamumlal dotčeně.

„Zná tě celý život, bere tě jako bratra,“ připomněl jsem mu. Věděl jsem, že on to cítí jinak, ale ještě jsem nebyl připravený uvažovat o své sestře jako o přítelkyni svého nejlepšího kamaráda.

Vešli jsme do obývacího pokoje, kde Paxton seděl na gauči a dopodrobna Christě vyprávěl o rvačce mezi mnou, Corbinem a Jacem. Christa jen kroutila hlavou, jak ten příběh poslouchala, a já si všiml, jak na ni Jaxon upřeně zírá.

„Přestaň zírat, Jaxone,“ řekl jsem nahlas. Rychle odvrátil zrak, zatímco Christa se začervenala, když ho přistihla.

„Takže ty se můžeš prát s Riiným klukem kvůli ní, i když jsou všichni z Dolní čtvrti, ale já nemůžu jít na párty s jedním klukem?“ zeptala se mě Christa.

„On je člověk, Christo. K čemu by to bylo?“ namítl jsem.

„K normálnosti!“ vyhrkla, zatímco Hadley seděla na opěradle gauče za Revem a hrála si s jeho vlasy.

„My nejsme normální. A pomysli na to, jak zlomené srdce bude mít tvoje spřízněná polovina, až jednou zjistí, že jsi chodila s lidmi!“ řekl jsem jí.

„Takže drakon je lepší? Jako třeba Tahlia?“ vmetla mi do tváře.

„Tohle jsi nemusela vytahovat,“ zamračil jsem se.

„Ale musela,“ stála si za svým.

„Ty máš na víc, Christo. Tahlia byla jen z nouze ctnost a chyba. Chyba, kterou nechci, abys udělala i ty,“ řekl jsem jí a ona si povzdechla.

„Dá si někdo popcorn?“ vložil se do toho Paxton a Jaxon mu po hlavě hodil polštář.

„Jsi idiot, Paxtone,“ ucedila Christa, ale on se na ni jen zazubil.

„Chci pro tebe jen to nejlepší, Christo,“ řekl jsem, přistoupil k ní a objal ji.

„Já vím,“ vzdychla a objetí mi oplatila.

„Neseďte v žádném průšvihu, vrátíme se pozdě večer,“ řekl jsem jí a Hadley. Jay a Thomas budou hlídat kolem domu, dokud se nevrátíme.

„Kam jedete?“ zeptala se Christa.

„Pravděpodobně do Draconis,“ odpověděl jsem a ona přikývla.

Draconis byl klub pro dračí lid, který jsme vlastnili. Pořád jsme byli nezletilí, takže jsme vždycky chodili zadním vchodem a pili v suterénu, kde jsme také pořádali nelegální zápasy. Ty zápasy vynášely velké peníze a nahoře byl exkluzivní klub, což byl legální podnik.

Zápasů jsme se účastnili hlavně o víkendech a setkávali se tam s členy našeho klanu. Pořádal jsem tam důležité schůzky a také jsme tam brali lidi, kterým jsme chtěli dát lekci nebo kteří se nás pokusili finančně podrazit.

Dnešek nebyl výjimkou. Byl čas jim ukázat, kdo je tady Sire.