„Lachu!“ vykřikla Maura, jakmile otevřela zadní dveře.

„Mauro? Mauro!“ zařval Lach, rozběhl se k ní a zvedl ji do vzduchu, zatímco oba plakali a objímali se.

Lach na nás čekal na verandě. Nezdržoval jsem se pozdravy a hnal se za Finleym do ošetřovny, kde jsem našel Eloru, jak nervózně přechází po chodbě před vyšetřovnou.

„Nějaké zprávy?“ zeptal se Finley Elory.

„Zatím ne, jsou tam už nějakou dobu,