PROLOG

Varkon Volaris, alfa smečky Sanguilune, si přes hlavu přetáhl masku. Byl to jen tenký černý pruh, který zakrýval horní část jeho tváře a měl výřezy pro oči. Dokonalé maskování.

Jeho smečka byla ve válce s Argentpaws a on právě objevil ideální způsob, jak válku ukončit bez dalšího krveprolití: unést Lyraeu, jedinou dceru alfy Vorthose, a požadovat splnění svých podmínek výměnou za její propuštění. Varkon věděl, že si otec i sedm bratrů té rozmazlené malé šlechtičny nesmírně cení. Okamžitě se podvolí jeho požadavkům, aby zajistili její bezpečí.

_

POHLED LYRAEY

Zase byl úplněk! Nenáviděla jsem úplňky. Připomínaly mi, že uplynul další měsíc a moji bratři stále bojují ve válce, o které můj otec rozhodl z rozmaru. Jen jsem doufala, že budou v pořádku.

Přes hlasité vytí podzimního větru jsem zaslechla zaklepání a usmála se. Můj otec za mnou i teď chodil, aby mi popřál dobrou noc a políbil mě na čelo, než půjdu spát.

„Pojď dál, tati,“ řekla jsem s úsměvem, který mi stále hrál na rtech, a přešla k oknu, abych se podívala dolů na naši úžasnou zahradu.

Dveře se otevřely a já se otočila, ale nebyl to otec. Stála tam Thalessa, má služebná, a šibalsky se chichotala.

„Thalesso! Co tu děláš?“ zeptala jsem se, i když jsem byla moc ráda, že přišla. Thalessa a já jsme byly tajné nejlepší kamarádky. Před otcem jsem to ale tajila. Přestože ke mně byl otec milující a něžný, věděla jsem, že k ostatním členům smečky dokáže být velmi krutý. Pravděpodobně by Thalessu nechal vyhnat za to, že se opovážila se mnou spřátelit. Bylo spousta věcí, které o mně otec nevěděl – například to, že vězňům tajně nosím jídlo a vodu, nebo že mu občas ukradnu peníze a rozdělím je mezi otroky v našich ubytovnách.

Thalessa se znovu zachichotala, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře.

„Víš, že je trochu riskantní sem takhle chodit. Otec by mě mohl přijít každou chvíli políbit na dobrou noc.“

Thalessa mávnutím ruky mé obavy zaplašila. „Ále! Alfa Vorthos dnes večer nepřijde, věř mi.“

„Proč?“ zeptala jsem se polekaně a ucítila, jak mi srdce sevřel strach. „Co se mu stalo?“ Můj otec vynechal polibek na dobrou noc jen jednou, a to v den, kdy zemřela moje matka.

Thalessa pokrčila rameny. „Myslím, že se objevilo něco velmi důležitého, co musel vyřešit. Rhogar mu přinesl zprávu o nějakém alfovi, který s ním chce mluvit u hranic nebo tak něco. Oblékl se a odešel. Myslím, že se dnes v noci nevrátí, a i kdyby ano, nebude to hned.“

Zírala jsem na ni a snažila se vyčíst, jestli mi ještě něco netají. Možná se mi jen snažila podat nepříjemné zprávy méně šokujícím způsobem.

„Lyraeo! Slibuju, tvůj otec je v pořádku a hned tak se nevrátí. Můžeš se uvolnit.“

Vydechla jsem. „Dobře, když to říkáš.“ Rty se mi roztáhly do širokého úsměvu. „To znamená, že máme všechen čas světa! Oh, Thalesso!“ Chytila jsem ji za obě ruce a trochu se s ní zatočila. Obě jsme se smály a mírně vrávoraly, když jsem ji konečně pustila.

„Tak dobrá! Šup na postel a vyklop mi všechny pikantní detaily o každé drbu, co jsi za poslední týden slyšela – a to je rozkaz dcery alfy,“ řekla jsem žertem. Thalessa se zasmála, ale zavrtěla hlavou.

„Mám mnohem šťavnatější novinky než jen obyčejné drby. Venku ve tvé zahradě jsem našla vojáka ze smečky Sanguilune.“

Oči se mi rozšířily strachem. Smečka Sanguilune byla ta, které můj otec vyhlásil válku. Moji bratři právě teď bojovali na jejich území. Co tu dělal voják ze Sanguilune? Přišel zabít mého otce? Napadnout mou smečku?

Thalessa se nervózně zasmála. „Klid, Lyraeo. Je zraněný. Přišla jsem tě požádat o svolení mu pomoct.“

Mé myšlenky se okamžitě přepnuly ze strachu do ochranitelského režimu. Vždycky jsem měla instinktivní potřebu léčit zraněné lidi i zvířata. „Samozřejmě, Thalesso! Kde je? Počkej, vezmu si léčitelskou brašnu.“

Během minuty jsem sbalila všechno, o čem jsem si myslela, že budeme potřebovat, a Thalessa mě začala vést ven na místo, kde vojáka viděla. Vůbec mě nenapadlo se zeptat, jak se vlastně v mé zahradě ocitl. Možná, kdybych to udělala, ušetřila bych se toho, co následovalo.

„Byl tady, přísahám! Teď ho nevidím,“ mumlala Thalessa zmateně. Obě jsme stály venku pod velkým stromem s hustou korunou, který zakrýval měsíční svit.

„Měly jsme si vzít lampu,“ zašeptala jsem tiše a třásla se strachem. Byla jsem omega, takže mé instinkty nebyly příliš ostré, ale mohla bych přísahat, že cítím mocnou auru. Nepatala jsem se Thalessy, jestli ji cítí taky, protože jsem nechtěla, aby se vyděsila. Byla jsem dcera alfy; bylo mou povinností se v takových situacích ujmout vedení.

„Dojdu pro lampu,“ zašeptala Thalessa a podle zvuku jejího hlasu jsem poznala, že i ona má strach.

Kývla jsem a měla jsem zoufalou chuť ji zavolat zpátky, když se rozběhla k panskému sídlu. Vítr zesílil, divoce mi rozcuchal vlasy a omotal mi je kolem obličeje.

Zavřela jsem oči, aby mě vlasy nepíchaly do panenek, a než jsem je stáhla otevřít, ucítila jsem, jak mi na ústa přitiskla silná ruka a druhá mi ovinula pas, čímž mě přitiskla k velkému mužnému tělu.

Léčitelská brašna mi vypadla z ruky. Pokusila jsem se strachem vykřiknout, ale jeho ruka mi pevně stiskla ústa, až mě to bolelo. Slzy mi zamlžily zrak a zjistila jsem, že proti němu nezmůžu vůbec nic.

Ucítila jsem jeho dech na svém uchu, když zašeptal: „Teď poslouchej, Lyraeo. Vím, že jsi pravděpodobně rozmazlená šlechtična, která je zvyklá, že je všechno po jejím, ale raději dělej, co se ti řekne, jinak ti ublížím tím nejhorším způsobem, jaký si ani nedokážeš představit.“

Jeho slova mi prořízla srdce strachem. Měla jsem bujnou fantazii a nevěděla jsem, jaká úroveň bolesti by mohla být ještě za její hranicí.

„Pomalu sundám ruku z tvých úst. Slibuješ, že nebudeš křičet? Přikývni, jestli nebudeš křičet.“

Přikývla jsem a stále plakala. Slzy mi stékaly po tváři a hromadily se tam, kde mi ruka zakrývala ústa.

„Teď nás odtud vyvedeš,“ zašeptal tiše, když mě konečně pustil.

Chtěla jsem se zeptat, kdo je a proč mě unáší, ale když jsem otevřela ústa, vyšlo ze mě jen jediné slovo: „Druh.“

Šokovaně jsem zírala na tančící stromy a on mě okamžitě otočil, takže jsem stanula tváří v tvář té nejdokonalejší mužské postavě, jakou jsem kdy viděla.

V jeho očích byl vidět záblesk překvapení. „Ne. To není možné,“ zašeptal tiše.