POHLED LYRAEY

„To je snadné,“ odpověděl, aniž by se vůbec otočil. „Až tě prodám a předám tě tvému majiteli, pak tě odmítnu,“ řekl a zmátl mě tím ještě víc. Počkala jsem, až odejde, a pak jsem se konečně zhroutila v pláči.

Nastal další den a mě odvedli na otevřené prostranství. Překvapilo mě, kolik lidí na aukci přišlo. Nedokázala jsem si představit, že tolik lidí je tak zvrácených, aby si chtěli koupit jiného člověka, ale brzy jsem zjistila, že nejsem jediným „předmětem“ na prodej.

Prodával se kradený majetek, nelegální lektvary, a dokonce i vlci vytržení z těl lidí a uvěznění v jakýchsi skleněných předmětech.

„Vlčí esence,“ zašeptal muž, který mě hlídal, když viděl, jak nevěřícně zírám na to, jak stoupají příhozy za ty skleněné věci. „Vlka z člověka doopravdy vyjmout nejde, ale když se odebere vlčí esence, vlk zemře a člověk zůstane bez vlka.“

„K čemu se ta esence používá? Proč se odebírá?“ slyšela jsem samu sebe, jak se ptám, překvapená, že se se mnou vůbec dal do řeči.

Pokrčil rameny. „Používá se k výrobě velmi nebezpečných zbraní.“

„A jak se vlčí esence odebírá?“ zeptala jsem se znovu, jistá si tím, že nikdo by se svého vlka dobrovolně nevzdal.

Zasmál se. „Věř mi, to nechceš vědět. Je to ten nejbolestivější zážitek, jaký může člověka potkat.“

Z nějakého důvodu mě jeho vysvětlení naplnilo strachem a vyvolalo ještě více otázek. Někdo nabídl obrovskou sumu a esence mu byla předána. „Další!“ zařval muž, který měl aukci na starosti, a já k němu vzhlédla.

„Máme tu ženu, není příliš silná, protože je to omega, ale je velmi krásná. Jako rodička by se příliš nehodila, protože by vám rodila jen děti omegy, ale můžete ji mít jako hračku. Oh! Je to také dcera alfy Vorthose, takže pokud chcete, můžete ji použít, abyste se dostali k jejímu otci...“

Stále mluvil, ale já už nic dalšího neslyšela. Před očima se mi zatmělo a zdálo se mi, jako by se všechno dělo zpomaleně. „Je to také dcera alfy Fenragona...“ Vyvolávačova slova mi zněla v uších. Teď mě vydraží. Vyvedou mě na to podium a prodají mě tomu, kdo nabídne nejvíc. Přemýšlela jsem, jací muži na mě budou přihazovat – nejspíš slizcí chlapi, kteří mě budou chtít používat jako hračku pro potěšení, dokud se mě nenasytí a pak mě nezahodí.

Ucítila jsem silné ruce, jak mě popadly a strčily doprostřed prostranství. Zvedli mě a postavili na malé, otáčející se pódium.

„Třicet mincí,“ začalo přihazování.

Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Otec mě najde. Koneckonců je to alfa Fenragon, neporazitelný a mocný. Nedovolí, aby byla jeho dcera prodána na nějaké nelegální aukci.

Dražba pokračovala a lidé se zdráhali přihazovat k původní nabídce. Všimla jsem si, že jeden konkrétní muž v davu přihazoval vytrvale. Vypadal na něco přes dvacet let a byl průměrné výšky. Ze všech v davu působil zatím nejméně hrozivě a já si najednou přála, aby, když už k té aukci musí dojít, skončil se mnou právě on.

Všichni ostatní v davu vypadali urostlí, mocní a děsiví. Mohla jsem si jen domýšlet, co se mnou plánují udělat.

„Šestačtyřicet mincí,“ řekl urostlý muž s mastnými vousy a olízl si rty. S odporem jsem zavřela oči.

„Dobrá, pojďme to ukončit,“ slyšela jsem říct toho mladíka, kterému jsem fandila. „Sto padesát mincí a to je moje poslední nabídka.“ Pak se zvedl, jako by byl připraven odejít, kdyby někdo nabídl víc. Celé prostranství utichlo.

„Sto padesát poprvé, sto padesát podruhé, prodáno!“ řekl muž pověřený aukcí a já okamžitě pohlédla na muže, který mě koupil, ale další vyvolávačova slova mnou projela jako zásah bleskem.

„Prodáno Tavrosovi jménem alfy Varkona.“

Na celém prostranství zavládlo hrobové ticho. V hrdle jsem měla takový knedlík, že jsem nemohla dýchat. Znovu jsem očima přelétla dav a zastavila se u muže, o kterém jsem teď věděla, že se jmenuje Tavros. Nebyl tu sám za sebe; byl tu jménem alfy Varkona ze smečky Sanguilune, nejhoršího nepřítele mého otce a alfy toho samého muže, který mě unesl.

Náhle jsem si uvědomila, že nesmím dopustit, aby mě odvezli do smečky Sanguilune. Uteču, nebo při tom zemřu.

Seskočila jsem z pódia, trochu neobratně, protože jsem měla svázané ruce i nohy, a začala jsem co nejrychleji poskakovat pryč. Mířila jsem do davu a doufala, že jakmile se v něm ztratím, bude těžké mě najít. Možná pak budu mít dost času najít něco ostrého a osvobodit se.

Muž, který zastupoval alfu Varkona, zamířil přímo ke mně. Rychle jsem uvažovala, popadla hrst mincí z vyvolávačovy nádoby a hodila je do davu. Lidé se o ně sice nezačali vyloženě prát, ale způsobilo to dostatečný rozruch, aby se mi podařilo nepozorovaně proklouznout dál.

Z kapsy někoho v davu jsem vytáhla dýku a nejdřív přeřízla pouta na nohou. Pak jsem rychleji postupovala hlouběji do davu, sehla se a přeřízla pouta na rukou.

Chvíli mi trvalo, než jsem je přeřízla, a když jsem skončila, všimla jsem si dvou párů bot kousek od sebe. Vzhlédla jsem k jejich majiteli a ocitla se tváří v tvář Tavrosovi, muži, který mě koupil jménem alfy Varkona.

„To od tebe nebylo moc chytré,“ řekl rozzlobeně a vytáhl mě na nohy. „Chceš ode mě radu? Nikdy se o tohle nepokoušej před alfou Varkonem. Ano, je tak bezcitný, jak se o něm říká, a věř mi, tvého otce nenávidí. Pokud mu dáš sebemenší důvod, aby si zlost, kterou cítí k tvému otci, vylil na tobě, věř mi, že to udělá. A jeho trestající metody jsou tak kruté, že tě zaručeně zlomí.“

Jen jsem na něj zírala. Začal mě táhnout davem k vozu. Zapřela jsem se patami a odmítala se nechat vstrčit dovnitř, ale on mi jen víc ubližoval, jak se mě snažil do vozu dostat.

„Raději mě hned pusť,“ řekla jsem a vynesla svou poslední kartu. „Jestli můj otec zjistí, že mě máš, nejenže zabije tvého alfu, ale zničí i tebe tím nejhorším způsobem.“

Tavros se zasmál. „Co si myslíš, že stálo v otcově zprávě? Napsal, že tě má rád, že jsi milý mazlíček a moc se podobáš své matce, ale že nejsi dost důležitá na to, aby kvůli tobě riskoval své plány. Alfa Fenragon pro tebe nejde, takže bys měla začít přemýšlet o tom, jak se zavděčit svému novému majiteli, alfovi Varkonovi.“

Zamrkala jsem, abych zahnala slzy, které hrozily přetéct, a mlčela jsem, když mi nakonec pomohl do vozu. Lže, říkala jsem si. Můj otec kvůli mně v minulosti nechal zabíjet lidi, miloval mě!

Ale hluboko uvnitř jsem si uvědomovala, že nechat ty lidi zabít ho nestálo skoro nic. Stačil k tomu jen rozkaz. Moje záchrana by vyžadovala mnohem víc.

Cestovali jsme společně celé míle, až jsme konečně dorazili do Sanguilune. Služebné mě vykoupaly a oblékly do dlouhých splývavých šatů. Konečně nastal čas, abych byla předvedena před alfu Varkona, mého nového majitele.

Byla jsem přivedena do velmi velké poradní síně, kde bylo jen devět lidí – spočítala jsem je. Nevěděla jsem, kdo jsou, až na jednoho. Ten muž, který mě před několika dny unesl z mé zahrady, tam seděl na trůnu uprostřed síně.

Nebyla jsem připravená na ten šok, který jsem ucítila, když jsem ho znovu spatřila, ale než jsem stačila své pocity pořádně rozebrat, už mluvil.

„Já, alfa Varkon ze smečky Sanguilune, tě, Lyraeo, odmítám jako svou družku. Zůstaneš však v této smečce jako má rodička.“

Nic už nedávalo smysl. Ten voják byl alfa Varkon? Proč tedy čekal s mým odmítnutím, až dorazím do Sanguilune? A proč mě nechal prodat v aukci, aby mě vzápětí sám koupil?