Následujících několik dní jsem se Zarkovi vyhýbala, jak jen to šlo. Celý den jsem zůstávala v pokoji a vycházela z něj, jen když to bylo naprosto nezbytné. Kdykoli jsem ho zahlédla, zamumlala jsem pozdrav a co nejrychleji zmizela z dohledu.

Věděl, že se mu vyhýbám, sakra, všichni věděli, že se mu vyhýbám, a věděla jsem, že v určitém bodě mu dojde trpělivost a bude po mně chtít vysvětlení. Nečekala