POHLED KAELIE

Nic z toho, co Zarek řekl, mi nedávalo smysl, a čím víc jsem se o to snažila, tím víc jsem měla pocit, že se mi vaří mozek. Několikrát jsem otevřela a zavřela ústa, jak jsem se snažila pobrat jeho slova, ale nic ze mě nevyšlo. Po dvou dlouhých minutách ticha jsem si podrážděně povzdychla.

„Co tím myslíš, žes viděl jejich životní sílu?“ zeptala jsem se pomalu, nejistá si tím, jestli o