POHLED KAELIE

Snažila jsem se skrýt strach, který mi svíral hrdlo, ale bylo to těžké. Po páteři mi běhal mráz, protože ten hlas byl chladný a zněl jako smrt sama. Přesto jsem narovnala ramena a slabě se usmála.

„Ty jsi ten uvnitř mého druha,“ řekla jsem prostě a Zarek – on – pokrčil rameny.

„Nejsem v něm, jsem on. On se jen brání procesu spojení, ale to už nebude trvat dlouho.“ Sledovala jsem, jak