KAPITOLA DVACET SEDM

POHLED SIENNY

Když jsem přicházela k nemocničnímu pokoji, zarazila jsem se, jakmile jsem zaslechla Zanův hlásek linoucí se pootevřenými dveřmi. Zůstala jsem stát na místě, nechtěla jsem je přerušovat, ale z toho, co říkal, se mi sevřela hruď.

„Maminka nemá ráda, když se ptám na tatínka,“ vykládal právě. „Říká, že ji to bolí, protože jí hrozně moc chybí. Říká, že je v armádě,