KAPITOLA DVACET OSM

POHLED SIENNY

„Čekám, Sienno,“ řekl tiše, i když na jeho hlase nebylo nic klidného. Byl to ten druh ticha, který pramení ze snahy ovládnout příliš velký hněv.

Roztřeseně jsem vydechla, prsty se mi podél těla chvěly. Roman se ani nepohnul. Jen tam stál se zaťatou čelistí, celé jeho tělo bylo strnulé.

Těžce jsem polkla. „Začalo to... tu noc. Tu noc, kdy se Roman vrátil. Byli js