KAPITOLA PADESÁT JEDEN

POHLED SIENNY

„Vlkodlak.“

Ztuhla jsem.

„Cože?“

Táta se mi podíval přímo do očí a mně se sevřelo srdce, jakmile ta slova vypustil z úst. „Jsi vlkodlak, Sienno.“

Zamrkala jsem, omráčená. „A-ale... jak?“ Sotva jsem ze sebe vypravila slova. „Jsem člověk. Celý život jsem věřila, že jsem člověk.“

Pomalu přikývl, tvář plnou lítosti. „Jsi. Ale nejsi úplně člověk,“ řekl tiše, jako