KAPITOLA PADESÁT DVA

POHLED SIENNY

Nevěděla jsem, jak dlouho jsem byla schoulená na posteli, ale pořád jsem se třásla. Slzy přestaly téct, ale ten pocit na hrudi nikam nezmizel.

Roman seděl vedle mě a lehce mi prsty přejížděl po paži. Moc toho neříkal.

„Jedla jsi dneska něco?“

Pomalu jsem zavrtěla hlavou, stále upřeně hledíc do prostěradla.

„Máš teď hlad?“ zeptal se, tentokrát tišeji.

Přikývla jse