KAPITOLA 42

POHLED MILI

„Zane, přestaň! Přestaň s tím, Zane!“ Strčila jsem mu do hrudi a silně zatlačila, ale on si mě jen přitáhl blíž. Jeho sevření bylo jako z oceli; držel mě, jako by rozchod vůbec nepřicházel v úvahu.

„Tak moc mi chybíš, lásko,“ zašeptal rychle, téměř zoufale. Jeho rty mi přejely po tváři a zasypávaly mě zběsilými polibky od obličeje až po krk, jako by snad mohl dostatečným