KAPITOLA 43

POHLED MILI

Ten kluk nečekal ani vteřinu. Rychle se uklonil, zamumlal: „Prosím, odpusťte mi,“ a pak odpelášil, jako by mu šlo o život.

Jen jsem tam stála, jako opařená, se svraštěným obočím. Lidé se v Zaneově blízkosti takhle chovali vždycky, a i když jsem to neviděla poprvé, pokaždé mě to vyvedlo z míry. Ten respekt, ten strach, ten způsob, jakým se celé jejich chování změnilo, jakm