KAPITOLA 44

POHLED MILI

Nedal mi ani čas promluvit.

Jeho ústa se vrazila do mých dřív, než jsem stačila cokoli říct, a do prdele, ten způsob, jakým mě líbal – jako by vyhladověl, jako by ho fyzicky bolelo, že se mě nedotýká. Jeho ruce už byly pod mými šaty, naléhavě je vykasával nahoru, a slyšela jsem, jak je zadýchaný, když mi šeptal na rty: „Tyhle šaty… bože, Milo, vypadáš v nich tak kurevsky