Srdce mi bušilo v hrudi, když jsem běžela do koupelny. Nemohla jsem uvěřit, že jsem se málem pozvracela na upíra, a ne jen tak ledajakého – na samotného Upířího krále. Natáhla jsem ruku, popadla dveře koupelny, rozrazila je a vzápětí je za sebou prásknutím zavřela. Vrhla jsem se k záchodu, v duchu děkovala nebesům, že prkénko zůstalo nahoře, a vyprázdnila obsah svého žaludku. Pokračovala jsem v dávení naprázdno, netušíc, jestli jde o těžkou kinetózu, nebo úzkost – nejspíš od obojího trochu.

Jakmile jsem se cítila dostatečně bezpečně na to, abych vstala, pomalu jsem se zvedla z podlahy a zamířila k umyvadlu, abych si opláchla obličej. Pustila jsem studenou vodu, sklonila hlavu pod kohoutek a nabrala vodu do úst, abych je propláchla a zbavila se té pachuti. Poté jsem se párkrát pořádně napila přímo z kohoutku v naději, že se mi uklidní žaludek. Když jsem se očistila, rozhlédla jsem se po koupelně. Byla úžasná. Vana vypadala jako malý plavecký bazén a měla tolik kohoutků a tlačítek pro různá nastavení a teploty. Za vanou se nacházel sprchový kout, přičemž sprchová hlavice byla nastavená tak, aby vypouštěla vodu jako dešťový mrak. Vně sprchy byla také spousta ovládacích prvků pro změnu tlaku vody, teploty, osvětlení a dalších funkcí. Tahle koupelna byla rozhodně hodna krále.

„Člověče,“ zavolal král. „Jsi tam uvnitř v pořádku?“

Z jeho hlasu jsem nadskočila a srdce se mi rozbušilo. Sakra, co když mě přistihl, jak tu slídím. Vyběhla jsem z koupelny a prudce otevřela dveře, čímž jsem nezasáhla nikoho jiného než Upířího krále přímo do obličeje.

„Sakra, myslím, že jsi mi zlomila nos,“ zavrčel a zakryl si obličej rukama.

„To máš za to, že špehuješ ženu, když je na toaletě,“ zamumlala jsem si pod fousy, zapomínajíc, že má nadlidský sluch.

„Nešpehoval jsem tě, člověče,“ zavrčel a odtáhl ruce z obličeje; nos už měl zahojený. „Jen jsem se zajímal o tvůj stav.“

„Mám jméno, víš,“ řekla jsem a probodla ho pohledem s rukama zkříženýma na prsou.

V očích mu na moment blikla rudá, než se vrátila k jeho blankytně modré.

„Nepotřebuji znát tvé jméno, člověče,“ ušklíbl se a vykročil blíž ke mně. „Jsi pro mě jen zdroj obživy, nic víc.“

Ucítila jsem, jak mi po páteři přeběhl mráz, a pomalu jsem před ním začala couvat. Pokračoval v chůzi, až mě zahnal do kouta ke zdi.

„Není kam utéct, člověče. Teď tě mám v hrsti.“ Opřel se rukama o zeď po obou stranách mé hlavy a uvěznil mě mezi svými pažemi.

Moudrý člověk by prosil o odpuštění. Nikdy jsem netvrdila, že jsem moudrá – svou prchlivost svádím na to, že jsem rusovláska.

„Z čeho má velký zlý Upíří král takový pocit nadřazenosti? Z toho, že zažene do kouta bezbrannou ženu?“ zeptala jsem se povýšeným tónem.

Jeho oči teď měly sytě krvavě rudou barvu a vycenil tesáky. Měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi, a věděla jsem, že to slyší. Zavřela jsem oči a čekala, až se ze mě napije. Zhluboka se nadechl, vydal tiché zavrčení a pak ode mě ustoupil. Pomalu jsem otevřela oči a snažila se pochopit, proč jsem stále naživu. Byla to hra na kočku a myš? Bavilo ho to pronásledování?

„Tohle je tvé jediné varování, člověče. Už nikdy se mnou takhle nemluv,“ zavrčel na mě. Oči mu stále planuly rudě.

„A... a... ano,“ vykoktala jsem a oheň, který ve mně hořel, byl rázem udušen.

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a dovnitř vešla krásná blondýnka. Měla dlouhé světlé vlasy a nádherné modré oči. Na sobě měla pěkné tmavě modré šaty s výstřihem do V, ze kterého se jí málem dralo poprsí.

„Šaty, které jste si žádal, pane,“ řekla a sklonila hlavu na znamení úcty.

„Polož je na stůl,“ odpověděl, aniž by ze mě spustil oči.

„Ano, Vaše Výsosti,“ odvětila služebná, přešla místnost a položila oblečení na stůl.

„Mohu pro Vás udělat ještě něco jiného, králi Alaricu?“ zeptala se a zamrkala na něj řasami.

Otočil se k ní a úsměv odhalil jeho dokonale bílé zuby. „Vlastně ano,“ odpověděl. „Jak se jmenuješ?“

„Tessa. Tessa Thorneová.“

„Kdo je tvým pánem, Tesso?“ zeptal se.

„Lord Dorian,“ odpověděla.

Potlačila jsem zalapání po dechu; ona byla také upírka, ale vypadala jako člověk.

„Ach, Dorianova linie, vskutku silný rod,“ řekl král a pokýval hlavou, jako by o něčem přemýšlel.

„Tesso, chtěla bys mě do hodiny navštívit v mých komnatách?“ zeptal se jí.

To si vážně právě domluvil záskok na sex přímo přede mnou? Protočila jsem oči a tichounce si odfrkla. Král se ke mně otočil a já předstírala nevinnost.

„Ovšem, Vaše Výsosti. Velmi ráda přijdu,“ řekla Tessa a obličej jí zářil.

„Dobrá,“ odpověděl král. „Uvidíme se tedy za dvě hodiny a prosím, když budeš tady, říkej mi Ale.“

Takže pan Velký Zlý Upíří král přece jen má nějaké způsoby. Znovu jsem protočila oči, celá tahle scéna mě iritovala.

„Ano, Ale,“ řekla Tessa, začervenala se a otočila se k odchodu. Tiše za sebou zavřela dveře a v místnosti jsem zůstala opět jen já a Upíří král.

„Myslela jsem, že všichni upíři mají blankytné oči. Její jsou modré jako obloha,“ vyhrkla jsem.

„Tessa je napůl upírka a napůl člověk,“ odpověděl.

Nedokázala jsem skrýt znechucení; lidé se s těmi stvůrami páří. Král mi naštěstí nevěnoval pozornost, soustředil se na věci, které služebná přinesla.

„Tady,“ pokynul mi král ke stolu a zvedl kousky oblečení, které Tessa doručila. „Můžeš se do toho převléknout.“

Vzala jsem si od něj šaty. Byly to nádherné smaragdově zelené šaty s hlubokým výstřihem. Když jsem si všimla, že k nim není podprsenka ani kalhotky, rychle jsem se svlékla a oblékla si šaty přes bikiny.

„Děkuji,“ zamumlala jsem.

„Ach, takže přece jen znáš základy slušného chování.“

„Úcta se nedává jen tak, tu si člověk musí zasloužit,“ odsekla jsem.

„Já jsem král. Nemusím si ničí úctu zasluhovat.“

Znovu jsem protočila oči. Ten chlap byl tak neuvěřitelně namyšlený.

„To jsi na mě právě obrátila oči v sloup?“ zavrčel.