***Alaricův pohled během aukce***

Otevřel jsem dveře své ložnice a pokynul dvěma strážím čekajícím venku, aby vstoupili.

„Pane.“ Oba se synchronizovaně uklonili.

Byli to věštci-dvojčata z Drakeovy vangardy. Zachránil jsem je jako mláďata před lidskými lovci a oni mi přísahali věrnost jako moji ochránci. Přivedl jsem je do svého království a nechal je vycvičit svými nejsilnějšími válečníky. Teď to byla moje osobní stráž a věřil jsem jim skoro stejně jako Dantemu.

„Vezměte tělo Adelaide a pohřběte ho v zahradách. Poblíž smuteční vrby.“ Adelaide tu vrbu milovala; připomínala jí dceru Ivy, která zahynula v první válce. To ale dvojčata vědět nemusela.

Oba se poklonili, než přistoupili k Adelaide. Zian, ten vyšší z nich, ji opatrně zvedl a nesl ji v náručí jako nevěstu. Zephyr, menší z dvojčat, se rozhlédl, jestli není potřeba z pokoje odnést ještě něco jiného, a pak následoval Ziana ven a zavřel za sebou dveře.

Sedl jsem si na postel a prohrábl si havraní vlasy. Adelaidina krev otupila největší hlad, ale stále jsem nebyl nasycen. Potřeboval jsem mladou krev, novou krev. Těšil jsem se na dnešní aukci. Pohlédl jsem z okna na zapadající slunce a věděl, že brzy budeme muset vyrazit. Aukce začínala za soumraku.

Vstal jsem a šel k šatníku hledat něco na sebe. Kéž bych si mohl prostě hodit džíny a černé triko a mít to z krku, ale jelikož jsem šel na dražbu, kde budou i moji poddaní, musel jsem se obléct přiměřeně příležitosti. Protočil jsem oči, otrávený z toho, že musím udržovat dekorum, a popadl první oblek, na který mi padl zrak. Byl to klasický oblek, nic přehnaného, ideální pro tuhle akci. Teď ještě kravatu – nebo ne? Došel jsem ke komodě, otevřel ji a zúženým pohledem sjel řadu kravat. Kašlu na to. Dneska si kravatu brát nebudu. Jestli bude mít rada námitky, můžou si to vyřídit se mnou. Já z toho vyjdu jako vítěz. Jako vždycky. Rychle jsem do obleku vklouzl, u bílé košile nechal pár horních knoflíčků rozepnutých, protože nesnáším ten pocit přiškrcení. Vyhrnul jsem si rukávy nad lokty a sako se rozhodl nechat doma. Rychle jsem si natáhl kalhoty. Právě když jsem si obouval boty, vešel do pokoje Dante.

„No, vypadáš okouzlujícím způsobem,“ prohodil Dante a odhrnul si z čela hnědé kudrny. Na sobě měl roztrhané černé džíny a bílou košili.

Zavrčel jsem na něj, čím dál víc podrážděný.

„No tak, klídek, kámo,“ zasmál se Dante. „Potřeboval bys někoho pořádně ojet, Alaricu, to napětí z tebe úplně sálá.“

„Tím mi jako nabízíš svoji sestru?“ rýpl jsem si do něj. Jeho sestra byla zosobněný sex, a kdyby Dante nebyl můj nejlepší přítel, už dávno bych ji dostal do postele.

„Kámo, jdi do háje,“ odsekl Dante.

Usmál jsem se s vědomím, že jsem ho dostal. „Pojď, jdeme. Aukce za chvíli začíná.“

Došel jsem k Dantemu, chytil ho za paži a představil si „Gilded Gavel“. Dante zasténal a promnul si oči, jakmile se před námi budova objevila.

„Sakra, Alaricu. Říkal jsem ti, abys mě varoval, než to uděláš.“

Dante nesnášel, když jsem cestoval teleportací, ale byl to nejrychlejší způsob, jak se do Gilded Gavel dostat, a já tam chtěl být dřív než ostatní. Tak abychom mohli zaujmout místa na horním balkoně nepozorovaně. Teleportace byla jednou z mnoha výhod, které mi byly propůjčeny, když jsem se stal králem nadpřirozena. Od každého druhu jsem dostal dar. Čarodějnice mi daly teleportaci, vlkodlaci schopnost skrýt svůj pach před kýmkoli. Draci mi věnovali nezranitelnost, mořské panny schopnost dýchat pod vodou a víly dar letu. Všechny tyhle dary spolu s mou původní upíří mocí ze mě dělaly neporazitelnou bytost – a proto mě tak vytáčelo, kdykoli rada řešila výběr královny.

Jakmile jsem vstoupil do sálu, zasáhlo mě aroma, které vybudilo všechny mé smysly na maximum. Cítil jsem, jak mi tesáky prořízly dásně, jakmile se mé vnímání upnulo na tu vůni. Ať už patřila komukoli, musel jsem ji mít. Moje vnitřní šelma se nespokojí s ničím jiným. Stálo mě veškeré úsilí nevtrhnout do zákulisí a neurvat si majitele té vůně pro sebe.

„Kámo, jsi v pohodě?“ zeptal se Dante s ustaraným výrazem.

„Jsem,“ zavrčel jsem.

„Nenajedl ses před odchodem?“ zajímal se s obavou v hlase.

„Ano, Dante,“ odsekl jsem a potlačil další zavrčení.

„Tak proč to vypadá, že se tvoje bestie chystá vyrazit ven a začít řádit?“ Danteho má situace očividně zaujala.

„Cítím něco omamného,“ přiznal jsem příteli. „Musím mít toho, od koho ta vůně jde. Moje šelma se nespokojí s ničím menším.“

Dante přikývl, jako by rozuměl mému dilematu. „Jestli ta vůně patří člověku, tak víš, že ho zabiješ, že jo?“

Na to už jsem myslel. Pokud nenechám svou bestii hodovat na zdroji té vůně, zničí všechno, co jí přijde do cesty. Co je jeden život proti milionům? Odpověděl jsem jen zamručením a pokračoval po schodech do naší VIP lóže. Brzy se sál začal plnit lidmi. Vypadalo to, že si dnes večer chce každý odnést domů nové sousto.

Aukce začala krátce poté, co se usadil poslední zákazník. Pokusil jsem se nasát vzduch, abych přesně určil zdroj té vůně, ale zdálo se, že kdokoli to byl, z budovy zmizel. Byl jsem vzteky bez sebe, ale rozhodl jsem se tam zůstat až do konce s vědomím, že aspoň jednu novou krevní otrokyni domů přivést musím.

Na pódium vyšla krásná žena s opálenou kůží a dlouhými kudrnatými hnědými vlasy. Sledoval jsem, jak Dante vedle mě ztuhl, a bylo mi jasné, že ta půjde s námi. Danteho se neustále snažil přeplatit lord Killian, upíří šlechtic ze starých peněz.

„Milion drahokamů!“ zavrčel Dante.

Tázavě jsem na něj nadzvedl obočí.

„Co je,“ vyštěkl Dante, „nerad prohrávám.“

Dražebník odklepl prodej a Dante se stal vítězem. Další dražbě jsem nevěnoval pozornost. Byl jsem znechucený celou tou situací a frustrovaný, že ta opojná vůně zmizela. Jen matně jsem zaregistroval, jak dražebník vyvolává: „Prodáno lordu St. Claireovi,“ a už jsem se nadechoval k úlevnému povzdechu. Aukce skončila. Můžu jít domů a najít si nějakou hezkou upírku, na které si vyliju vztek. Pak jsem ale pohlédl dolů na pódium a srdce mi vynechalo úder.

„Moje,“ zašeptal jsem a nespouštěl oči z té zrzavé krásky stojící na scéně. Byla to ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl, a okamžitě jsem pocítil potřebu ji chránit.

„Chci ji já!“ zavrčel jsem nahlas a dal tak najevo svou přítomnost.

Dražebník začal koktat a snažil se mi vysvětlit, že už je prodaná, ale mně to bylo jedno. Odvedu si ji domů. Nechal jsem svou auru vybuchnout kolem sebe a zaplavit celý sál; sledoval jsem, jak se každá bytost v místnosti hrůzou přikrčila.

„Nezajímá mě to,“ zavrčel jsem. „Chci ji. Patří mně.“

Sešel jsem ze své lóže a dav se přede mnou rozestoupil. Hodil jsem dražebníkovi měšec s drahokamy, který pokryl cenu dívky i něco navíc. Čím víc jsem se k ní blížil, tím rychleji mi docházelo, že to byla ona, koho jsem cítil dřív. Voněla po vanilce s nádechem levandule a připomínala mi dětství, na které jsem už dávno zapomněl. Při pohledu zblízka mi došlo, že ji vlci umyli, čímž její vůni naředili svými šampony. Při pomyšlení na to, že se jí dotýkal někdo jiný, jsem tichounce zavrčel.

Pokynul jsem jí k sobě, a jakmile začala scházet z pódia, zakopla o kabel. Instinkt chránit ji převládl a já ji zachytil v náručí. Tam, kde se naše kůže dotkly, jsem pocítil vlnu čisté slasti. Podíval jsem se na tu ženu v mém náručí a uvědomil si, že z těch titěrných bikin, do kterých ji navlékli, jí všechno skoro leze ven. Každý chlap v sále měl tu čest se na ní popást pohledem. Cítil jsem, jak ve mně vzkypěla žluč.

„Sežeňte jí něco, čím se zakryje,“ zavrčel jsem na betu Sterlinga. Ten rychle popadl župan ležící v zákulisí a hodil ho po ní. Spěšně si ho oblékla a pevně ho utáhla kolem svého dokonalého tělíčka.

Rychle jsem se spojil s přítelem, připraven odvést svou novou otrokyni z téhle díry. „Dante, odcházím. Budeš si muset najít jinou cestu domů i se svou novou hračkou.“

„To mi nevadí,“ odpověděl Dante.

Přistoupil jsem k té ženě, popadl ji za ruku a přitáhl si ji k sobě. Cítil jsem, jak se jí při mém činu zrychlil tep. Pomyslel jsem na své ložnice v paláci a v mžiku jsme se tam teleportovali.

„Panebože, já budu zvracet,“ řekla ta žena a rozhlížela se, kam by mohla hodit šavli.

„Koupelna je tímhle směrem,“ řekl jsem a ukázal na své soukromé lázně.

***Doufám, že si začátek příběhu „The Vampire King’s Slave Mate“ užíváte. Nezapomeňte komentovat a sdělit mi své dojmy. Pokud hledáte již dokončený román, podívejte se na můj další příběh „The Unexpected Luna“. Také jsem chtěla dodat, že občas napíšu stejnou kapitolu z pohledu druhé postavy, abyste lépe pochopili, co se děje. Ještě jednou děkuji za vaši podporu v mém spisovatelském dobrodružství. XOXO Marriah***