**Leandro**

„Tati?“

Ticho se protáhlo přesně tak dlouho, aby se mi sevřela hruď. Pak se ozval jeho hlas, hluboký a vyrovnaný jako vždy.

„Leane.“ Odmlka. „Co se děje?“

*Sakra. Hned na věc.* Žádné zdvořilostní fráze, žádné jak-se-máš – rovnou do živého. Vždycky to poznal.

„Nic.“

„Leandro.“ Jeho tón ztvrdl, varování. „Možná tu nejsem tak často, jak bych si přál, ale znám svýho syna líp, než se zná on