**Soren**

Prázdnota byla nekonečná. Beztížné, beztvaré ticho, které se táhlo všemi směry a pohlcovalo každou myšlenku, každý pocit. Nebyla tam žádná bolest, žádný strach, žádné očekávání. Jen útěcha.

Vznášel jsem se v ní, unášen. Připadalo mi to jako spánek, ale bez tíhy snů. Jen teplo, ukolébavka nicoty, která se kolem mě ovíjela a stahovala mě hloub.

Ale někde v tom tichu se vynořila vzpomínka.