**Soren**

Dveře se pomalu otevřely a já na okamžik zapomněl dýchat.

Jako první vstoupila má matka, tvář měla bledou a strhanou, oči se jí leskly potlačovanými slzami. Přispěchala ke mně a třesoucíma se rukama mi vzala tvář do dlaní.

„Sorene,“ zašeptala, hlas se jí zlomil, když mi třesoucími se prsty přejela po tváři. „Ach, moje děťátko...“

Těžce jsem polkl a vynutil si úsměv, který připomínal spíš