**Leandro**

Uplynulo několik dní a moje zotavování se vleklo jako hlemýždí maraton. Doktoři mě pořád ujišťovali, že dělám pokroky, ale upřímně, připadalo mi, že v téhle posteli trčím už půl života. Mezi léky, sestřičkami, co do mě píchaly jehly, a mou divnou posedlostí snahou dýchat a neumřít u toho, jsem pomalu přicházel o rozum.

Jednou z dobrých věcí na tom, že trčíte v nemocničním pokoji – krom