**Soren**

Stál jsem jako přimražený, telefon stále přitisknutý k uchu, ještě dlouho poté, co hovor skončil – jako by se mi mohlo podařit zachytit ozvěnu jeho hlasu, kdybych se ani nepohnul. Jeho dech. Jeho pláč.

Můj Lean.

Byl skutečný. Pořád tam byl. Pořád… můj?

Ani jsem se ho nestihl zeptat jak. Věděl jsem jen, že je do toho zapletená Elena. Řekla mu *všechno*?

Hlavou se mi naráz snažily prohnat