**Leandro**

Zachoval jsem si kamennou tvář. Vážně.

Hlava vztyčená. Ramena narovnaná. Výraz nastavený na „snídám krále“.

Ale uvnitř?

Trochu jsem se klepal.

Dobře – *středně* se klepal. Jako kdyby úzkost byl koktejl, byl jsem sklenka na martini a někdo mě zběsile míchal zatracenou stříbrnou lžičkou.

Stáli jsme před královou pracovnou, těsně u vyleštěných dvoukřídlých dveří. Na palácové chodbě bylo t