**Soren**

Ticho.

Husté, chvějivé ticho, jako by se vzduch kolem nás proměnil ve sklo, příliš křehké na to, abychom jím mohli dýchat.

Dav venku stále bouřil, vzdálený, ale hřímavý. Pronikal stěnami, tlačil se na okna, vibroval samotnou podlahou pod našima nohama.

Nemohl jsem se pohnout.

Nemohl jsem mluvit.

Srdce mi bušilo až v krku a na vteřinu jsem si pomyslel, že snad omdlím. Pomalu a nevěřícně j