Rhettův pohled

Takže jsem prohrál, ještě dvakrát.

Ale Callum se zatím nijak nepovyšoval. Místo toho se mě ptal na nohu. A momentálně se cítím dobře díky lékům, co jsem si vzal dřív. Třikrát, což vím, že není dobré, ale dál už nebudu, zítra mi tu nohu konečně pořádně prohlédnou.

„Ještě jak dlouho?“ oddechuje.

Je to směšné, já jsem ten, kdo skoro kulhá, ale Callum si stěžuje. Zvuk jeho dechu za mnou