Callumův pohled

„Já... já jsem–“

„Ne, v pohodě. Není co odpouštět,“ vyhrkne Rhett, odkašle si, vstane a vytvoří mezi námi odstup.

Ani nevím, co jsem chtěl sakra říct, ale pochybuju, že by to byla omluva. Protože si myslím, že toho nelituju, ne tak docela, i když se mi svírá žaludek ze všech důsledků toho, co jsem právě udělal.

„Jo, aha–“

„Pojďme si vzít věci a vrátit se do pokojů,“ přeruší mě Rhet