Callumův pohled

Ten muž otočí tvář, široce se usměje a já vidím, že to není Rhett.

Zaplaví mě náhlý nával vzteku. Sevřu ho v sobě a ignoruji doprovodný pocit smutku. Než se naděju, zatnu pěst, jak mě svrbí ruka tam jít, popadnout ho za ty pitomý vlasy a zatřást s ním tak silně, až mu budou cvakat zuby.

Jak si to může dovolit?

Ale nehnu se. Jsem dost střízlivý na to, aby mi došlo, že se chovám směš