Callumův pohled

Stojím před dveřmi našeho pokoje na kolejích a cítím takovou úzkost, že bych se snad sakra pozvracel z té snídaně. Je to snad ještě horší, než když předávám zásilky pro své nechvalně proslulé šéfy, drogová dvojčata.

Žaludek se mi svírá, jako bych místo vajec a džusu spolykal štěrk, každý nádech je příliš rychlý a mělký. Na chodbě je ticho a je cítit slabý závan trávy a čisticích pr