Audrey

Jeden z jeho sloužících položil mé kufry do předsíně. Dominic mě vedl dál do svého sídla s úsměvem na tváři.

„Vítej u mě doma,“ řekl a v očích mu zajiskřilo. „Vítej doma.“

Podívala jsem se na něj, ale neřekla jsem nic. Byla jsem ztracená v myšlenkách.

Dominic, kterého jsem znala před mnoha lety, byl jiný než tento muž, který tu stál se mnou. Tenkrát to byl chudák, dnes je to multibilionář.

„Kam to jdeme?“ zeptala jsem se ho, když jsme stoupali po schodišti.

„Uvidíš,“ odpověděl a nezastavoval se.

Otevřel dveře a já vstoupila do pokoje, nad kterým mi zůstala ústa dokořán. „To je tvoje ložnice?“ Na to, aby byla jeho, byla příliš ženská.

„Ne, královno. Tohle je tvoje ložnice.“ Na několik minut jsem se zastavila a s očima dokořán si vychutnávala tu nádheru.

Bylo to jako z pohádky – uprostřed stála velká luxusní postel s nebesy potažená bílým saténem.

Stěny byly vymalovány mým oblíbeným odstínem růžové a nábytek byl z mahagonu.

Ve váze na komodě byly čerstvé pampelišky a vzduch naplňovala vůně levandule.

„Moje oblíbená,“ řekla jsem a se zavřenýma očima se zhluboka nadechla. Prudce jsem otevřela oči a řekla mu: „Pamatuješ si všechno, co mám ráda.“

„Jak bych mohl na cokoli zapomenout, když jsem od chvíle, co jsi mě opustila kvůli tomu idiotovi, nedělal nic jiného, než že jsem každý den vzpomínal na život, který jsme sdíleli? Chci, abys se tu cítila pohodlně a jako doma.“

Zahleděla jsem se z okna a zaplavil mě úžas. Ten výhled byl dechberoucí.

Dominic věděl, jak moc miluji výhledy do přírody, a tak se postaral, aby se pod námi rozprostíral svěže zelený trávník a hned za ním nádherná zahrada.

Kam až oko dohlédlo, bylo to úchvatné.

„Děkuji ti,“ řekla jsem mu a klesla na postel. „Za všechno.“

„Zasloužíš si to a mnohem víc. Omluv mě prosím, Aud. Za pár minut budu zpátky.“ Vyšel z pokoje a nechal mě o samotě s mými myšlenkami.

Nechala jsem svou mysl bloudit událostmi posledních několika dní. Byl to smršť a já se stále snažila zpracovat vše, co se stalo.

Jedna věc však vyčnívala nade vše ostatní – fakt, že jsem těhotná. Do očí se mi vehnaly slzy, když jsem si vzpomněla, jak moc jsem toužila po dítěti.

Hlavou mi prolétla myšlenka. Možná Julian dítě nikdy nechtěl. Než jsem se však stihla touto možností zabývat, přerušilo můj tok myšlenek zaklepání na dveře.

„Ano?“ zavolala jsem. Chtěla jsem být jen sama.

Chvíli váhal, než pomalu otočil klikou a otevřel.

Panty protestně zavrzaly, když nahlédl do pokoje. Hádala jsem správně. Byl to Dominic. „Promiň, že vyrušuji, Aud,“

řekl a váhavě ke mně přistoupil. „Jen jsem si říkal, že bys chtěla vědět, že večeře je hotová. Vím, že musíš mít velký hlad.“

„Nemám chuť k jídlu,“ zamumlala jsem. Jediné, co jsem chtěla, bylo dát si teplou sprchu a odpočívat.

„Udělal jsem tvé oblíbené – kuřecí parmazán s pečenou zeleninou,“ dodal Dominic a jeho úsměv se rozšířil.

„Ty jsi to jídlo vařil?“

Pomalu přikývl. Podívala jsem se na něj podezřívavě. Býval dobrý kuchař. Nevěděla jsem, jestli na tom peníze něco změnily.

„Chceš, abych ti to přinesl nahoru do pokoje?“

Přikývla jsem a cítila, jak mi při pomyšlení na mé oblíbené jídlo zakručelo v břiše. „Ano, prosím, děkuji.“

Znovu mi zmizel z očí a já osaměla. O několik minut později se vrátil do pokoje s podnosem v rukou.

Sbíhaly se mi sliny, když se blížil k mé posteli. Pokoj naplnila vůně kuřecího parmazánu a já pocítila vlnu nostalgie.

Dominicovo vaření jsem vždycky milovala a toto jídlo nebylo výjimkou. „Voní to úžasně,“ řekla jsem, posadila se a připravila se na jídlo.

„Jsem rád, že ti to voní, je to připravené speciálně pro tebe,“ řekl.

Po prvním soustu se mi údivem rozšířily oči. Chutě mi explodovaly v ústech a já cítila, jak se uvolňuji a vychutnávám si pokrm.

Dominic se posadil na postel a pozoroval mě s jemným úsměvem na tváři.

„Těší mě, že ti chutná,“ řekl. „Dal jsem si záležet, abych do toho přidal extra porci lásky, jen pro tebe,“ dodal žertovně.

„To zůstává mým nejoblíbenějším receptem ze všech,“ zasmála jsem se.

Po třech soustech se mi ale udělalo nevolno a nemohla jsem v jídle pokračovat. „Myslím, že už mám dost,“ řekla jsem mu a odtlačila podnos. „Je mi špatně od žaludku.“

„Ale no tak,“ namítl Dominic. „Ještě jsi toho nesnědla dost. Dobře, dovol mi, abych tě nakrmil.“

„Ne, děkuji.“

„Ale no tak, Audrey. Vždyť by se to skvěle prodalo na sociálních sítích.“

„Cože?“ zmateně jsem na něj vzhlédla.

„Fotka, jak tě krmím. Nemyslíš, že by to Juliana pořádně naštvalo?“

„To myslíš vážně?“

„Byla by to dokonalá pomsta.“

„O co ti jde s tou pomstou? Jsi tak posedlý tím, abys to natřel Julianovi a médiím, až mě napadá, jestli nemáš nějaké zadní úmysly.“

Dominic protočil oči. „Chci se mu jen pomstít za to, jak krutý k tobě byl, nic víc.“

„Ty fotky vynechám, je to dětinské.“

„Dobře, omlouvám se.“

„To je v pořádku,“ řekla jsem a klesla zpět do postele.

„Co se děje?“

„Prosím?“

„Jsi bledá.“

„Jsem v pohodě.“

„Možná jsi, ale vypadáš nemocně.“

Pokrčila jsem rameny a odvrátila zrak. Vůně jídla mi začínala zvedat žaludek. Kručení v břiše zesílilo a bylo čím dál neodbytnější, až jsem ho už nemohla ignorovat.

Omluvila jsem se a vyrazila směrem k toaletě, ale moje neznalost rozložení domu se mi stala osudnou.

Uklouzla jsem na hladké podlaze a s žuchnutím dopadla na zem, přičemž se mi obrátil žaludek.

Dominic byl hned za mnou, položil mi ruku na záda a jemně mě poplácával. „To bude dobré. Budeš v pořádku.“ Můj žaludek znovu zaprotestoval, rty se mi pootevřely a já zvracela. Vyzvrátila jsem všechno, co v mém nitru zbylo.

„Je ti lépe?“ zeptal se, ale byla jsem příliš malátná, než abych mu odpověděla.

Cítila jsem, jak mě objímají silné mužské paže, a odevzdaně jsem se do nich opřela, aniž by mě v tu chvíli zajímalo, komu patří. „To je dobré, Aud,“ slyšela jsem ho říkat, než jsem ztratila vědomí.