Eliana byla právě na cestě za svým přítelem. Chodili spolu už rok a byl to ten nejlepší rok jejího života. Setkání s Adrianem a to, že ho měla ve svém životě, bylo jako dar z nebes; nikdy předtím nepotkala muže, který by byl tak uhrančivý a fascinující.

Už jen jeho samotná přítomnost byla podmanivá. Pokaždé, když mu byla nablízku, se jí zrychlil tep a po celém těle jí naskočila husí kůže. Byl její první a oné noci na to šel pomalu a ukázal jí veškerou slast milování.

V šestiadvaceti letech je o sedm let starší než ona. Věděla, že bere různé brigády, protože jeho rodina na tom není finančně nejlépe a on nikdy nedokončil školu. Má mladšího bratra a sestru, a i když jeho otec pracoval, nestačilo to na to, aby jim peníze vystačily na celý měsíc.

Nemá toho moc, ale Ellie je to jedno; miluje ho pro to, kým je, a ne pro to, co jí může dát. Jeho čas pro ni znamenal víc a on tu pro ni zatím vždycky byl – pozorný a starající se, aby byla v pořádku a nic jí nechybělo. Eliana milovala skutečnost, že mu na ní tolik záleží; i když měl hodně starostí ohledně své rodiny, vždy dbal na to, aby měla vše, co potřebuje.

Dotkla se stříbrného přívěsku, který jí daroval k prvnímu výročí. Byla v něm jejich společná fotografie. Nejdříve ten náhrdelník odmítala přijmout, protože vypadal draze, ale nakonec, když ležela nahá, uspokojená v jeho náručí, jí ho nenápadně zapnul kolem krku. Od té doby ho nesundala.

Stále ještě studovala na vysoké škole a její rodiče o Adrianovi neměli ani tušení. Stejně tak o ní nevěděla jeho rodina. Rozhodli se nechat si svůj vztah pro sebe a uvidět, kam až to zajde – a zatím to bylo skvělé. Ellie potkala jeho bratra Antonia jen jednou, když se zastavil v tom malém bytě, který spolu sdíleli. Ti bratři jsou opravdu pohlední, to jim musela nechat, a jejich tmavě olivová pleť jejich sexappeal jen umocňovala. Adrian je z nich nejvyšší, s havraními vlasy. Když se poprvé potkali v jednom ze seattleských nočních klubů, Ellie se v těch jeho tmavě hnědých očích úplně ztratila. Bylo to, jako by ji svým pohledem svlékal donaha, jako by viděl až do jejího nitra.

Jejich setkání bylo provázeno okamžitou přitažlivostí od prvního dne, a to, když se poprvé spojili, bylo naprosto ohromující. Od té doby nebyli nikdy bez sebe. Podívala se na náramkové hodinky; Adrian by už měl být v jejich bytě. Jeho brigáda v supermarketu trvá jen pár hodin, než se vrátí domů. Měla by si pospíšit.

Dnes pro něj má dobrou zprávu – brzy už nebudou jen dva, budou tři. Na tváři se jí rozlil úsměv. Rukou si prohrábla své kaštanově hnědé vlasy a povzdychla si. Možná je na to být matkou ještě mladá, ale s Adrianem po boku zvládne cokoli; zvládnou cokoli, hlavně když budou spolu.

Až dokončí školu, najde si také práci, aby se necítil tak zatížen všemi těmi povinnostmi. Možná se i vezmou. Zrychlila krok a kráčela k jejich bytu rychleji. V Seattlu bylo v tuhle roční dobu chladno. Zapomněla si vzít bundu v domnění, že se vrátí dřív, než zapadne slunce – a stihla by to, kdyby ji matka neustále negrilovala kvůli tomu, že není nikdy doma a nevrací se ani na víkendy. Být jedináčkem je k vzteku, ale po Ellie už její matka nemohla mít další děti, protože jí zjistili rakovinu děložního čípku. Po léčbě jí řekli, že šance na další otěhotnění jsou téměř nulové.

Pokud se matka dozví, že je její dcera těhotná, Ellie už ji úplně vidí, jak ztropí scénu a vyjmenuje všechny důvody, proč si od začátku nepřála, aby se dcera vůbec stěhovala z domu. Ale na tom nezáleželo. Je v očekávání a své dítě si nechá. Na ničím jiném než na názoru otce dítěte nezáleží.

Když došla k jejich bytovému domu, mrzla a rty měla ledové. Všimla si velmi drahého červeného Jaguaru zaparkovaného venku. Čí je to auto? divila se. Od té doby, co se sem před sedmi měsíci nastěhovali, tu nikdy nikoho s takovým autem neviděla. Nedala se tím vyvést z míry a vyšla po schodech do druhého patra k jejich pokoji; výtah byl rozbitý. Jakmile se přiblížila, uviděla, že dveře jsou pootevřené. Její kroky zaváhaly, když uvnitř bytu zaslechla hlasy. Byl to Adrian a mluvil se svým bratrem. Na to, že to byli Španělé, byla jejich angličtina dokonalá. Místo aby vešla dovnitř, zůstala stát za dveřmi a poslouchala, co si říkají.

"Ví to?" slyšela, jak se Antonio ptá.

"Ne, řeknu jí to dneska," odpověděl Adrian. O kom to mluví? uvažovala Ellie.

"Jak myslíš, že tu novinu přijme?" zeptal se jeho bratr.

"Nevím, ale nemiluju ji. Sotva ji znám, a proto si ji nemůžu vzít, protože jsem zamilovaný do někoho jiného. Doufám, že to pochopí."

Eliana cítila, jak se její svět kolem ní roztříštil na kousky. Každá kost v jejím těle znecitlivěla. Chlad, který celou dobu pociťovala, okamžitě zmizel a obklopila ji prázdnota. Kolena se jí podlomila a ona se doslova sesunula k zemi. Nemůže si ji vzít? Miluje někoho jiného.

Do očí se jí draly husté slzy. V hrdle ji pálilo a víčka ji řezala, jak se nutila neplakat, ale slzy přesto vytryskly – horké a rychlé. Celou tu dobu si myslela... věřila, že ji miluje, že mu na ní záleží, ale všechno to byla lež. Vodil ji za nos a hrál si s ní jako s naivní husou. Věřila mu, milovala ho a on jí jen lhal. Ellie cítila, jak se jí srdce láme na tisíc kousků.

"Když ji miluješ, znamená to, že si ji vezmeš?"

"Ano, chci ji dnes večer požádat o ruku. Doufám, že brzy založíme rodinu. Víš, že jsem vždycky chtěl velkou rodinu." Slyšela, jak se jeho bratr zasmál.

"Já vím. Je to poprvé, co tě vidím takhle bláznit do nějaké ženské. Musí být výjimečná."

"To je, a proto jí musím navléknout prsten dřív, než to udělá někdo jiný. Pojďme si dát panáka, Eliana tu bude každou chvíli a chci, abys byl pryč, než dorazí."

"Koukám, že spěcháš."

"Nebuď směšný. Zítra v tuhle dobu už budeš mít novou budoucí švagrovou."

"Už jsi Elianě vůbec řekl pravdu o tom, kdo skutečně jsi? Jak dlouho si myslíš, že můžeš tajit fakt, že jsi milionář?"

"Řeknu jí to brzy," prohlásil Adrian. Milionář? Elliina mysl pracovala na plné obrátky. On je milionář. Hlavou jí bleskl ten červený sportovní Jaguar venku. Bylo to jeho auto. Už ani nevěděla, co si má myslet nebo co cítit. Žádná slova nemohla popsat zradu, kterou pociťovala, tu bolest, která jí v tuhle chvíli drtila srdce.

Slzy jí dál tekly a nešly zastavit. Pomalu se zvedla a jako tělo bez duše se vydala zpět ke schodům. Život, který si vybudovala s mužem, kterého miluje, byl jeden velký klam. Miluje muže, který neexistuje, muže, který byl jen iluzí, pouhým stínem. Zlomená a ublížená odešla domů. Tohle dítě vychová sama a Adrian se nikdy nedozví, že má potomka......