Julian

Měl jsem se skvěle bavit, a místo toho jsem si připadal, jako bych čelil nejdůležitějšímu rozhodnutí svého života. Bylo to jedno z těch rozhodnutí mezi mlýnskými kameny. Zle, když to udělám, a zle, když ne.

„Potřebuju drink,“ zamumlal jsem.

„Já ti ho donesu, zlato.“ Půvabná blondýnka, která seděla na kožené pohovce naproti mně, rychle vyskočila, aby přesně to udělala.

Colin se na mě podíval a usmál se. „To bylo snadné.“

Tohle jsem zrovna neměl na mysli. Potřeboval jsem drink, ale nečekal jsem, že mi ho půjde obstarat ona. Byla to hostka. Vrátila se o minutu později s margaritou, okraj sklenice lemovaný solí. Nebylo to zrovna pití, na které jsem měl chuť, ale muselo stačit.

„Děkuju,“ řekl jsem a nedokázal si vzpomenout na její jméno.

Usmála se. „Kdykoliv, Juliane. Kdybys cokoliv potřeboval, stačí si říct.“

Usmál jsem se a přikývl, ignoruje její flirtování. Neměl jsem na flirtování náladu, což u mě nebylo zvykem.

„Můžete nás tu, dámy, nechat na chvilku o samotě?“ zeptal se Colin.

Čtyři ženy, které nás následovaly do podpalubí, hbitě vyskočily, aby nás nechaly o samotě. Odpočívali jsme v mahagonovém salonku v podpalubí mé jachty. Zvuk hlasité hudby doléhající z horní paluby mi připomínal, že se tu koná večírek. Jako bych to dunění vůbec potřeboval na připomenutí. Colin Prescott, můj nejlepší kamarád na celém světě a čestný host tohoto malého mejdanu na Tichém oceánu, pár mil od pobřeží Los Angeles, mi už hodinu říkal, ať se uvolním.

„Kámo, uvolni se,“ řekl Colin ze sedadla vedle mě. „Odvaz se trochu. Tohle je moje narozeninová oslava a ty tu kazíš atmosféru.“

Pokrčil jsem rameny. „Jsem uvolněný,“ zalhal jsem. „Potřeboval jsem si na chvíli odpočinout od sluníčka.“

„Nejsi uvolněný. Chodíš tu, jako bys byl osobně zodpovědný za to, že udržíš svět v chodu.“

Zasmál jsem se. „Promiň. Nechci kazit náladu. Pojďme nahoru.“

Vystoupali jsme po schodech na horní palubu, kde probíhala párty. Nešetřil jsem, abych Colinovi uspořádal hvězdný večírek s vynikajícím jídlem od jednoho z nejlepších kuchařů ve městě a se spoustou alkoholu. Uslyšel jsem šplouchnutí a došlo mi, že někdo právě skočil do vody. Najal jsem i plavčíky, protože jsem věděl, že alkohol a voda mohou být smrtící kombinace.

„Tohle bys měl udělat,“ zamumlal Colin.

„Co udělat?“ zeptal jsem se a kráčel po schodech před ním.

„Skočit do vody, setřást ze sebe ty starosti,“ navrhl.

Podíval jsem se dolů na plavky, které jsem měl na sobě. Plavky byly na tento večírek předepsaným oděvem.

„Možná skočím,“ odsekl jsem.

Zasmál se. „O tom pochybuju. Zcuchal by sis tu svou hezkou kštici.“

Rozpačitě jsem si prohrábl rukou rozcuchané černé vlasy, ve kterých jsem zrovna neměl žádné stylingové přípravky. Když jsem šel na formální obchodní schůzku, obvykle jsem je měl sčesané gelem dozadu. V běžný den v kanceláři jsem je udržoval zkrocené, ale dnes mohly volně spadat kolem mé tváře poněkud ve stylu drsných filmových hvězd ze staré školy.

„Nenech se mnou omezovat,“ řekl jsem svému modrookému blonďatému příteli. Přestože slavil dvaatřicáté narozeniny, nevypadal ani o den starší než na pětadvacet.

Dorazili jsme na horní palubu, kde alkohol volně tekl proudem a poháněl vlnící se těla na improvizovaném tanečním parketu. Slyšel jsem další šplouchnutí a věděl, že někdo další právě sjel po skluzavce. Všichni se dobře bavili.

„Všechno nejlepší,“ řekla půvabná zrzka, políbila Colina na ústa, pak mu přejela rukou po hrudi a odešla.

Křenil se jako blázen.

„Kdo to byl?“ zeptal jsem se.

Pokrčil ramenem. „Nemám tušení.“

Zasmál jsem se nad tou ženskou troufalostí. Množství odhalené kůže bylo alarmující. Byl jsem si jistý, že některé plavky, které tu ženy měly na sobě, jsou v některých zemích nelegální. Zubní nit by toho zakryla víc.

Povzdechl jsem si. Přesně to byl cíl. Dvě věci, které Colin na světě miloval ze všeho nejvíc, byly krásné ženy a pobyt na vodě. Bylo trochu těžké vymyslet smysluplný narozeninový dárek pro chlapa, který měl všechno, co chtěl.

„Potřebuju pořádný drink,“ řekl jsem.

„Fajn, já půjdu pozdravit pár lidí, které znám,“ řekl Colin, než odešel.

Zamířil jsem přímo k baru, objednal si čistou skotskou, pak jsem se otočil a vyrazil opačným směrem, než se konalo to veselí. Obvykle jsem býval duší večírku, ale dnes mi to připadalo jen jako další ubíhající den do chvíle, kdy musím učinit rozhodnutí. Opřel jsem se rukama o zábradlí, sledoval vlnobití a přemýšlel o svém životě.

Netrvalo dlouho a Colin se opřel lokty o zábradlí vedle mě. Chvíli byl zticha.

„Pořád jsi naštvaný kvůli otcově závěti?“ zeptal se Colin.

Pokrčil jsem rameny. „Ne naštvaný, trochu ve stresu.“

Zasmál se. „Myslím, že je to to samé.“

Odhrnul jsem si z čela pramen nepoddajných černých vlasů a otočil se k němu. „Hrozí mi, že o tohle všechno přijdu, nebo že si nechám uvázat kouli na nohu. Není to rozhodnutí, které můžu udělat jen tak z rozmaru.“

Pomalu přikývl. „Chápu. To bych ani nečekal. Myslím, že se musíš rozhodnout, co je pro tebe důležitější.“

Zasténal jsem. „Nevím. Můj život se mi líbí takový, jaký je. Manželka by do něj jen vnesla dávku dramatu. Nechci žádný vztah. Nechci se obtěžovat tím, že se někomu musím hlásit.“

„Nebo mít maléry kvůli podvádění a pošilhávání po jiných,“ dodal Colin.

„Přesně tak. Mám rád svou svobodu. Líbí se mi ten luxus flirtovat s přitažlivou ženou, když se mi zachce. Nechci, aby mě brzdila nějaká příslovečná koule na noze.“