Lily se na sebe dívala do zrcadla s lehkým úsměvem na tváři. Poté, co mu připravila večeři, spěchala do koupelny, aby si zahrála svou malou hru na převlékání. Věděla, že se na ni nikdy nebude dívat déle než dvě vteřiny – nikdy to nedělal. Během pěti let jejich manželství s ní zacházel jako s trnem v oku; působilo to, jako by mu pohled na ni delší než pět vteřin měl způsobit krvácení z očí. Přesto se pro něj vždy strojila, byla to její fantazijní hra. Možná, když se dnes hezky obléknu, podívá se na mě, říkala si, ale on to nikdy neudělal.

Její oči sjely po její štíhlé postavě a v ústech pocítila hořkou pachuť odmítnutí. Nebyla výjimečně krásná, ale každý by na ní pohledem spočinul alespoň dvakrát, tak proč... Křečovitě sevřela svůj červený župan a nutila se potlačit hořké myšlenky, které se jí draly do mysli. Před pěti lety jí jasně řekl, že pro něj není ničím jiným než pouhou zástavou v úspěšném obchodním kontraktu, ničím víc a ničím míň. Řekl jí, aby rozbila jakékoli své představy o lásce, protože k té nikdy nedojde.

Klamala samu sebe představou, že když se bude dostatečně snažit, on nakonec změkne... Nikdy se to nestalo, ale ona se nedokázala přimět s tím přestat. Byl to mizera, ale nakonec to nebyl jen tak ledajaký mizera – byl to mizera, kterého milovala.

Zvuk jeho auta vjíždějícího na příjezdovou cestu ji vytrhl z myšlenek a tvář jí rozzářil široký úsměv. Okamžitě uklidila toaletní stolek a seběhla dolů ke dveřím, aby ho přivítala. Byl to rituál, který posledních pět dní nábožně dodržovala.

Lilyino srdce kleslo až do žaludku a vzápětí měla pocit, jako by se jí v břiše rozletěly miliony motýlů, když dovnitř s úsměvem na tváři vešel Asher Allard. To se ještě nikdy nestalo, ani když uzavíral obchody v hodnotě milionů a miliard dolarů. Vteřinu poté, co ho spatřila, její naděje vyletěly k výšinám. Je to tady? Je to ten den, kdy se do mě konečně zamiluje? pomyslela si.

Její představy byly v mžiku zmařeny, jakmile spatřila osobu zavěšenou do jeho paže, která měla na tváři stejně široký úsměv. Při pohledu na ně Lily okamžitě ztratila pevnou půdu pod nohama a musela se zachytit dveří, aby neupadla.

Vedle něj stála tvář, kterou neviděla roky – tvář, která se té její nápadně podobala, ale přesto jí nebyla v ničem podobná. Byla to ta samá tvář, kterou měl Asher Allard spatřit v jejich svatební den, ale která se rozhodla utéct. Charlotte, její mladší sestra, Asherova bývalá snoubenka a jeho jediná pravá láska, byla zavěšená do jeho paže. Se širokým úsměvem.

„Lily!“ ozval se v místnosti Charlottin pronikavý hlas, až Lily sebou trhla. „Je to taková doba!“ Po krátkém tichu doprovázeném zkoumavým pohledem se Lily připravila na jakoukoli zlomyslnost, kterou sestra vypustí z úst; ten pohled znala až příliš dobře. „Nepřibrala jsi? Vypadáš tak.“

Po jejím prohlášení následovalo hluboké uchetnutí a Lilyino srdce probodla bolest, když si uvědomila, že vyšlo od Ashera Allarda.

„Pojď, pojďme povečeřet. Jsem si jistý, že pro nás něco připravila,“ řekl a díval se na Charlotte s takovým obdivem, že se Lily zatajil dech. Pět vteřin, to bylo vše, o co kdy žádala. Aby se na ni díval pět vteřin, ale on to nikdy neudělal. A přesto tu teď stál a zíral na její sestru s takovým zbožňováním... Na tu samou dívku, která přímo odmítla jeho nabídku k sňatku, přestože spolu už nějakou dobu chodili.

„Myslíš, že to je ten důvod, proč tak kyne?“ zaslechla Lily Charlottinu otázku, když oba kráčeli do jídelny. Její ruce se křečovitě sevřely do lemů šatů a spodní ret se jí lehce zachvěl, jak se snažila potlačit slzy, které se jí draly do očí.

Před pěti lety, když jí otec oznámil, že se má provdat za Ashera Allarda, cítila směs emocí: překvapení, šok, strach, rozpaky, ale ze všeho nejvíc vzrušení. Asher Allard se jí líbil už dlouho. Dokonce velmi dlouho, ale ve chvíli, kdy to její sestra zjistila, hned s ním začala chodit.

Lily litovala, že se Charlotte kdy o svých citech zmínila, když ta příští týden oznámila, že tvoří pár. Nedokázala ani říct, jak se jí podařilo Ashera přimět k randění. Nakonec se Lily přinutila se své lásky k němu vzdát, ale toho dne se všechno to vzrušení a city vrátily. I když se dozvěděla, že mu byla podstrčena jen proto, že si ho Charlotte odmítla vzít, i když jí o svatební noci řekl, že s ní nechce mít nic společného... její nadšení nikdy nevyprchalo.

Své nadšení a lásku udržovala při životě po celé jejich pětileté manželství bez lásky, ale dnes... když ho viděla, jak se usmívá a je celý pryč z té samé ženy, která ho opustila, cítila, jak její nadšení definitivně vyhasíná.

„Budeš nás vůbec krmit, sestřičko?“ přerušil její myšlenky Charlottin otravný hlas.

Lily se zhluboka nadechla, nasadila na tvář nucený úsměv a přešla k nim. Rychle jim všem naložila jídlo, a jakmile byli všichni obslouženi, usadila se naproti nim.

Ignorovala bodání u srdce při pohledu na to, jak blízko u sebe sedí – ona vedle něj v jídelně nikdy tak blízko neseděla. Pevně stiskla vidličku a s úsměvem se podívala na Charlotte: „Kdy ses vrátila? Myslela jsem, že v Paříži zůstaneš o něco déle.“

Charlotte se usmála a obmotala ruku kolem Asherovy paže. „Tak strašně se mi po něm stýskalo, a samozřejmě i po naší rodině, tak jsem se rozhodla vrátit domů.“ Lilyiny oči se podezřívavě zúžily; Charlotte se po lidech nestýská. Pokud se vrátila, měl k tomu důvod, a to nejspíš velmi sobecký. „Co to máš mimochodem na sobě? Vypadá to hrozně.“

Lily v šoku pootevřela ústa a podívala se na svou noční košili a župan. Nebyly hrozné... byly roztomilé. Podívala se na Ashera Allarda a hledala u něj pomoc, ale ten byl příliš zaneprázdněn přikyvováním na každé slovo, které Charlotte pronesla.

„A hodně jsi přibrala, myslím, že bys měla držet dietu, víš co, trochu omezit jídlo. Taky máš teď spoustu vrásek, chci říct, nikdy nebudeš vypadat tak mladě a svěže jako já, ale můžeš se snažit, můžu ti dát pár tipů...“ Lily pálily uši, když poslouchala její nekonečné blábolení o svých nedokonalostech. Nebylo to nic nového, byla na to zvyklá, ale tentokrát to pálilo víc. Hněvalo ji to, rozzuřovalo a zraňovalo, a možná to mělo co do činění s tím úchvatně pohledným mužem vedle ní.

„To ji necháš, aby takhle mluvila s tvou manželkou?“ vyhrkla Lily dřív, než stihla přemýšlet, a málem si dala facku. Nikdy s ním takhle nemluvila, aspoň ne v tomto tónu, a výraz překvapení na jeho tváři to jen potvrzoval. Ale měla toho dost. I kdyby ji nenáviděl, přece tam nemohl jen tak sedět a nechat jinou osobu... jinou ženu, aby urážela jeho manželku. Že ne?

Její očekávání však byla roztříštěna, když pokrčil rameny a jako obvykle se vyhnul jejímu pohledu. „Jen se ti snaží pomoct, měla bys jí být vděčná.“ V tu chvíli se pro ni zastavil svět. Jeho slova se odrážela od stěn jejího nyní prázdného srdce.

V ten okamžik myšlenka, která ji za posledních pět let ani jednou nenapadla, vystrčila svou ošklivou hlavu a její mysl byla okamžitě rozhodnuta. Jejich manželství skončilo.