„Poprosila bych vás, abyste mi neříkal slečno Morettiová. Zní to spíš jako nadávka.“

Krátce jsem jí přikývl a pak přešel ke vzdálené zdi, kde okna shlížela na přední trávník. Byl klid a jasné ráno. Byl to jeden z mých nejoblíbenějších výhledů, hned po tom z mého vlastního pokoje ve třetím patře, který vedl do zadních zahrad.

„Takže váš bratr rozhodl, jestli mě zabije on, nebo to nechá na mém otci.