ELARA

Dante řídil už víc než třicet minut. Z budovy jsme odjeli v 18:50. Podívala jsem se na hodiny v obýváku a teď už bylo 19:20. Měla jsem chuť se zeptat, ale bála jsem se toho tíživého ticha mezi námi. Zdálo se, že Dante v tuhle chvíli potřebuje klid.

Moc jsem se chtěla opřít o okno a jen sledovat nekonečná pouliční světla, ale bála jsem se, že tím zkazím tu atmosféru a poruším svůj postoj. Tak