Vrátili jsme se do auta a já jsem se po celou cestu upřeně dívala na oddací list; tohle se mi opravdu dělo.

Celou dobu jsem se usmívala, až mě začaly bolet rty, ale to nestačilo k tomu, abych s tím přestala.

„Opravdu tě to dělá tak šťastnou?“

„To si ani neumíš představit!“ vypískla jsem.

Byla jsem tím kusem papíru tak rozptýlená, že jsem si ani neuvědomila, že nejedeme domů.

„O co jde?“ divila jse