Vrátili jsme se domů a on mě v náručí vynesl po schodech až nahoru.

„Umím chodit docela dobře,“ řekla jsem mu, i když jsem se nijak nesnažila z jeho náruče vymanit.

„Tebe nenesu, to Lyra je moc líná na to, aby šla do schodů po svých.“

Uchechtla jsem se u jeho hrudi.

„A co teď?“

„No, tady začíná naše navždy.“

Položil mě v ložnici na postel a pomohl mi z šatů.

„Páni,“ jeho oči spočinuly na mém nahém