Několikrát jsem zamrkala a odmítala uvěřit scéně, která se mi odehrávala před očima. Viděla jsem snad přeludy? Hrál si se mnou můj vlastní mozek? Mé pochyby se však rozplynuly – čím déle jsem na tu hrůzu před sebou hleděla, tím víc se stávala skutečností.

Nadšení, které jsem cítila, když jsem spěchala do nejvyššího patra této budovy, začalo vyprchávat. Papíry, které jsem svírala v ruce, mi poraženě klesly k boku.

„Gratuluji! Jste těhotná.“ Gratulantův hlas lékaře se postupně vytrácel, až ho zcela nahradil zvuk mého hroutícího se, bolavého srdce, které mi ohlušujícím způsobem bušilo v uších. Krev mi kypěla hněvem a zároveň byla prosycená bolestí, jak mi proudila žilami, zatímco se mi zrak začal kalit nevyplakanými slzami nad tím, čeho jsem byla svědkem.

Ta spoře oděná zrzka, kterou jsem až příliš dobře znala, se tiskla k hrudi mého manžela, se kterým jsem byla půl roku, a on ji svíral v objetí. S ponížením jsem sledovala, jak se na ni dívá s touhou a radostí z jejího návratu. Jeho bývalá, která ho nechala stát u oltáře!

Skleněné dveře jeho kanceláře nic neskrývaly a dovolily mi sledovat jejich počínání v plném rozsahu.

Měla jsem vědět, že se to stane. Že Dominic Thorne nedokáže milovat nikoho jiného než sebe a svou uprchlou nevěstu.

Zamrkala jsem, abych zaplašila pálivé slzy v očích, a nadechla se, přestože bylo těžké nevšímat si té svíravé bolesti na hrudi. Rozrazila jsem dveře, odhodlaná tuhle malou scénku ukončit. Jednou rukou jsem u boku svírala čerstvé zprávy, zatímco druhou jsem si uvolnila cestu dovnitř.

Ta drzost obou. Ani jeden z nich nevypadal sebeméně zahanbeně, obzvlášť můj drahý manžel – ale proč by taky měl? Pro něj to byla stejně jen smlouva. Smlouva, jejíž body mohl snadno porušit.

„Co se to tu proboha děje?“ podařilo se mi ze sebe vydat právě tolik zášti a hněvu, aniž bych dala najevo svou bolest.

„Ach, Eleno, chtěl jsem si o tom s tebou promluvit, ale naštěstí jsi dorazila včas.“ Dominic mluvil tak lhostejně, jak jen dokázal, jako bych si ani nezasloužila skutečné vysvětlení toho, co se to sakra děje.

Zmateně jsem na něj povytáhla obočí a vybídla ho, aby mluvil dál v naději, že se mi dostane nějakého objasnění.

„Chci se rozvést.“ Na okamžik jsem si myslela, že jsem se přeslechla, že ta slova byla jen plodem mé fantazie, ale ozvěna těch slov zazněla vzduchem jasně a srozumitelně.

„Rozvést?“ zeptala jsem se jako omráčená, naprosto vyvedená z míry. Můj pohled bleskl k minimálnímu prostoru mezi ním a Sloane.

Myslela jsem, že Sloane nenávidí po tom, co mu provedla. Po vší té kritice, které musel čelit, a hněvu jeho otce, který ho dotlačil k téhle smlouvě – to přece muselo stačit k tomu, aby člověka, který ten rozruch způsobil, nenáviděl. Ale zdálo se, že jsem se mýlila.

Sloane se vymanila z jeho pevného objetí, ale jen natolik, aby mohla položit podpůrnou ruku na jeho biceps v saku a vystavit na odiv své sytě červené nehty.

„Sloane a já se k sobě vracíme. Pár věcí mi vysvětlila a já se rozhodl jí odpustit,“ vysvětlil Dominic, zatímco se žena vedle něj snažila potlačit samolibý úšklebek.

Odtrhla jsem od ní oči a podívala se na něj. „Ale my jsme manželé,“ připomněla jsem mu, na což jen pohrdavě odfrkl.

„Jen proto, že jsi mě do toho manželství vmanévrovala.“ Nevěřícně jsem na něj zírala. Tohle chladné chování mu nebylo podobné, ale on zřejmě věřil, že jsem měla prsty v tom skandálu, kvůli kterému jsme se vůbec brali.

„Dominicu, prosím, musíš si to rozmyslet. Nedělej tak unáhlené rozhodnutí,“ prosila jsem a křečovitě svírala papíry v ruce. „Musím ti něco říct, ale...“ očima jsem střelila ke Sloane. „...raději bych to udělala v soukromí.“ Pobídla jsem ho, protože jsem před ní nechtěla mluvit.

Dominic mávl rukou ve vzduchu a mou žádost zamítl. „Cokoli mi chceš říct, řekneš to před Sloane,“ odpověděl úsečně a já jsem na zlomek vteřiny nemohla uvěřit, že je to ten samý muž, kterého jsem posledních šest měsíců znala.

Muž, za kterého jsem se provdala čistě proto, že jsem se do něj zamilovala. Muž, kterého jsem si vzala, abych ho zachránila před zničením v důsledku skandálu. Nebylo to tak, že bychom žili jako cizinci. Informace v mé ruce byly toho důkazem.

Byl otcem mého nenarozeného dítěte, ale ta část mého já, která sem spěchala v nadšení, aby mu to řekla, byla mrtvá. Nikdy bych mu tak zásadní věc neřekla před Sloane, které jsem ani v nejmenším nedůvěřovala.

Navíc, soudě podle jeho náhlého obratu, Dominic by pravděpodobně o tohle dítě nestál, vzhledem k tomu, jak byl uchvácen návratem své staré lásky.

„No tak?“ pobídla mě Sloane netrpělivě a pohladila Dominica po paži. „Vymáčkni se.“

„Vlastně jsem si to rozmyslela,“ zamumlala jsem hořce.

„Protože je tedy vše vyřešeno, doufám, že se z mého domu odstěhuješ do zítřejšího rána. Děkuji ti za tvou pomoc, Eleno, ale už ji nebudu potřebovat.“ Otevřela jsem ústa, abych něco řekla, ale on pokračoval. „Pokud se chceš ptát na dohodnutou částku vyrovnání, věz, že ti bude připsána na účet do konce dne. Aby se situace napravila, rozvodové papíry ti budou zaslány během několika dnů,“ řekl s konečností v hlase a netrpělivým pohledem v očích.

Snažila jsem se polknout knedlík, který se mi bolestivě vytvořil v hrdle. Stále pro mě byl šok, že se to všechno vůbec děje.

„Dominicu, prosím. Tohle mi nemůžeš udělat. Ne teď a ne takhle,“ prosila jsem, spodní ret se mi chvěl, ale odmítala jsem před těmi dvěma uronit jedinou slzu.

Sloane teď vykročila vpřed. „Slyšela jsi, co řekl. Nenuť ho, aby se opakoval. Seber si věci z domu a nech ho na pokoji. Uvěznila jsi ho v manželství, které nikdy nechtěl, a teď je volný.“ Na poslední slovo položila důraz. Nozdry se mi rozšířily touhou říct jí, ať se do toho neplete, ale byl to předem prohraný boj.

Dominic se zjevně rozhodl a já tu nehodlala sedět a přemlouvat ho k opaku. Zvlášť ne se Sloane, která se po jeho boku vítězoslavně naparovala.

Schovala jsem papíry za záda, jen jsem přikývla, otočila se a odešla. To, co začalo jako zdánlivě vzrušující den, se změnilo v mou noční můru. Milovala jsem Dominica od chvíle, kdy jsem před třemi lety začala pracovat jako jeho osobní asistentka, až po sdílení společného života v posledním půlroce. Tohle nebyl Dominic, kterého jsem znala, ale možná jsem ho vlastně nikdy doopravdy neznala.

Ten malý tvoreček v mém břiše bylo všechno, co mi teď zbylo, a nenechám se zatratit, abych ohrozila i tohle.

Když jsem vyběhla z budovy, nemohla jsem myslet na nic jiného než na ten hořký, úskočný způsob, jakým na mě Sloane hleděla. Nikdy jsem se nenechala snadno zastrašit, ale málokdy se na mě někdo díval s tak neskrývaným zlem ve tváři.