Poté, co jsem se bůhvíjak dlouho toulala městem, jsem konečně sebrala odvahu vrátit se do domu, který jsem kdysi považovala za svůj navěky. Domov, který jsem tak dychtivě sdílela se svým brzy již bývalým manželem.

Auto, které mě vezlo na místo, odkud jsem měla brzy odejít, bylo přiděleno k mému osobnímu užívání Dominicem. Arthur, můj přidělený šofér, věděl, že se děje něco strašného, ale nikdy se neodvážil zeptat. Kromě občasných pohledů do zpětného zrcátka se soustředil jen na cestu a beze slova nás dovezl zpět k domu, abych si mohla vyzvednout své věci.

Hlavu jsem měla opřenou o chladné kožené sedadlo a v duchu si stále dokola přehrávala ranní scénu. Pořád jsem nemohla uvěřit, že se to děje. Že by Dominic udělal něco takového po tom všem, co jsme jako manželé sdíleli. Samozřejmě, naše manželství nevzniklo za normálních okolností, ale sdíleli jsme spolu víc, než by se kdy odvážili sdílet cizinci. Dominic mě rád obviňoval ze skandálu, který vedl k naší svatbě, ale já s tím neměla nic společného.

Na hrudi mě bodlo, když jsem se nutila smířit se se vším, co se děje, ale nešlo to. Milovala jsem Dominica víc než cokoli na světě a ještě dnes ráno jsem si nedokázala přestat představovat život, který nás čeká s požehnáním v podobě dítěte, které bylo na cestě – ale byl to život, který budu muset žít sama.

Auto se přiblížilo k velké černé bráně a hřejivý pocit domova už v ní nebyl cítit. Arthur nás provezl otevřenou bránou po dlážděné příjezdové cestě, až jsme úplně zastavili před velkým sídlem. Rozepnula jsem si bezpečnostní pás, zatímco mi Arthur podržel dveře, a právě když jsem vystoupila a mhouřila oči před náporem slunce, můj zrak se zaměřil na tu spoušť přede mnou.

V otevřeném vchodu do domu stála Sloane a v náručí svírala hromadu mých věcí. Jednou rukou předměty držela, zatímco druhou dychtivě popadla kusy z hromady a pak je vyhodila ven přes vchodové schody.

Vzkypěl ve mně hněv nad tou drzostí a naprostou zapšklostí té ženy. Měla Dominica. Vyhrála. Copak to neviděla? Nebylo třeba mě dál ponižovat, a přesto tu byla.

„Ale, jestlipak to není hvězda našeho představení. Čekala jsem na tebe. Řekla jsem si, že lepším dárkem na rozloučenou nebude nic jiného než pomocná ruka při tvém odchodu,“ vysmívala se mi, když vyhodila poslední kousek mého oblečení do vzduchu.

„Bylo by lepší, kdybych tvůj obličej nemusela vidět vůbec,“ odsekla jsem, ale ona se mé reakci jen radostně zašklebila.

Byla jsem ráda, že Arthur odjel a v dohledu nikdo nebyl, jinak bych se cítila ještě poníženěji, než už jsem se cítila.

Procházela jsem mořem svých věcí na trávníku, které jsem zatím neměla sílu sbírat. Když jsem se přiblížila k domovním dveřím, Sloane mi zastoupila cestu.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ povytáhla na mě obočí, jako by byla majitelkou domu ona.

Zlostně jsem na ni pohlédla a potlačovala nutkání poškrábat jí obličej svými mírně dlouhými nehty. „Posbírat si věci a odejít, abych nemusela trpět ani o den déle při pohledu na tvůj ksicht.“ Ta slova se mi vydrala přes zaťaté zuby a její nozdry se zachvěly.

„To nebude nutné, drahá sestřičko,“ řekla sladkým, falešným tónem, ačkoli jsem věděla, že mě za sestru rozhodně nepovažuje. Koneckonců jsme byly jen nevlastní sestry. „Už jsem si dovolila nechat ti všechny tvé věci u nohou.“ Ukázala na mé vyházené oblečení.

„Okamžitě mi uhni z cesty, Sloane.“ Hlas mi o oktávu stoupl, ale její tvář jen ztvrdla odhodláním.

„Místo, které si pamatuješ, už neexistuje. Tenhle dům teď patří mně a Dominicovi, abychom v něm sdíleli a oslavovali naši nekonečnou lásku. Vždycky jsem to byla já, koho miloval. Byla jsem to já a vždycky budu. Ty jsi byla jen dost hloupá, abys věřila opaku. Dominic mě miluje víc než cokoli na světě. To je ten pravý důvod, proč tě dokáže tak snadno vyhodit. Udělal by pro mě cokoli,“ vychloubala se a mně se to příšerně poslouchalo.

Bylo to jako drsná sůl, kterou mi někdo vtíral do otevřených ran. Pálilo to, štípalo a nutilo mě to křičet bolestí.

Polkla jsem knedlík, který se mi tvořil v hrdle, a pak znovu zaměřila pozornost na tu ďáblici, co stála přede mnou.

„Zní to, jako bys o tom spíš snažila přesvědčit sama sebe než mě,“ rýpla jsem si a uchechtla se, když jsem viděla, jak se jí v obličeji změnil výraz.

„Ty mrcho. Myslíš si, že–“ slova se jí zadrhla v hrdle, když její zákeřné oči sklouzly k mé ruce.

Do prdele.

Rychle jsem se snažila schovat zprávu o těhotenství, ale bylo pozdě, protože už ji viděla.

„Copak to tu máme?“ Ustoupila jsem, ale její ruka už papíry zachytila a vytrhla mi je.

„To není nic, co by se tě týkalo.“ Natahovala jsem se po papírech, ale ona uhnula natolik, aby si zprávu mohla přečíst.

Sloane se oči rozšířily jako talíře, než se na mě přes okraj zprávy podívala. Tváří jí prolétla smršť emocí, ale oči měla plné vzteku a žárlivosti.

„Ještě že se s tebou Dominic rozvádí, aspoň nebude muset dělat otce cizímu parchanti,“ řekla, ale její hlas zněl slabě.

„Je to Dominicovo dítě, Sloane. To, že to odmítáš přijmout–“

„To nic neznamená. Tvoje děcko se narodí jako bastard!“ zařvala a já už v sobě neudržela hněv.

Jako by sama od sebe se mi ruka zvedla do vzduchu a pak jsem jí vlepila facku. Sloane vyjekla, ale ze šoku se vzpamatovala rychleji, než jsem čekala. Z hrdla se jí vydralo hlasité zavrčení a pak do mě Sloane strčila silou, kterou jsem neustála.

Z úst mi unikl výkřik a ruka vyletěla, aby se něčeho zachytila, čehokoli, ale bylo pozdě. Moje tělo se skutálelo ze schodů, až jsem dopadla na tvrdou dlažbu, přičemž jsem se hlavou udeřila o zem jako první.

Celým tělem mi projela bolest, jak jsem se snažila popadnout dech, který mi ten pád vyrazil, ale v hlavě mi tepalo, jako by na ni právě dopadl balvan. Slabě jsem zvedla ruku, abych si hlavu podepřela, ale ucítila jsem, jak mi po straně obličeje stéká něco teplého a mokrého. Kovový pach mě přiměl svraštit nos a prozradil mi, že krvácím, a to hodně.

Snažila jsem se pohnout, postavit se na nohy, ale celé tělo jsem měla ztuhlé a bezvládné, odmítalo mě vůbec poslouchat.

„Ber to jako varování!“ zamumlala Sloane mrazivým tónem. Teď se nade mnou tyčila a oči měla plné nenávisti. „Jestli se tu ještě někdy ukážeš, poneseš mnohem horší následky.“ Varovala mě, a právě když jsem si myslela, že od mého bezvládného těla odejde, udělala něco mnohem horšího, než jsem si kdy dokázala představit.

„Ugh!“ Sloane v návalu vzteku zavrčela. S hrůzou jsem sledovala, jak napřáhla nohu v lodičce s ostrou špičkou a vší silou mě kopla přímo do břicha.

Vykřikla jsem, jak mi břichem projela ostrá bolest, a v hlavě se mi v tu ránu honily tisíce myšlenek. Ruka mi vystřelila k břichu, aby ho chránila, ale připadala jsem si jako ochrnutá.

„Chci, aby sis tenhle okamžik pamatovala. Nikdy nezapomeň, jak jsi slabá a vydaná na moji milost.“ Přikrčila se a já sebou trhla, ale její ruka už mi křečovitě sevřela vlasy.

„Sloane, p-prosím,“ žadonila jsem, nechtěla jsem, aby se tomu životu ve mně dál ubližovalo.

„To, že jsi těhotná, neznamená, že Dominic změní názor. Miluje mě víc, než si dokážeš představit. Je mu úplně jedno, co se stane s tebou nebo s tím tvým malým bastardem,“ zašeptala hořce skrz pevně zaťaté zuby.

Vrhla na mě poslední opovržlivý pohled, zatímco jsem tam ležela a kňučela bolestí, a pak se s odfrknutím otočila. Její podpatky klapaly o dlažbu, jak se sebevědomě vracela do domu.

Otevřela jsem pusu, abych zavolala o pomoc, ale nevyšel ze mě žádný zvuk. Náhle mi tělem projela vlna chladu a než jsem se nadála, vidění se mi rozmazalo, až jsem oči neudržela otevřené.

Poslední, co si pamatuji, bylo, že všechno zčernalo a i já jsem podlehla temnotě.